Dlouho jsme se neviděli. Pak přišel jakoby nic, utrousil pár hlášek a jeho návštěva působila v dnešní hyperkorektní době jako závan čerstvého vzduchu. Existují ještě lidé, kteří neztratili zdravý rozum..
Žijeme v podivné době. Ve jménu ochrany menšin, ras, pohlaví nebo sexuální orientace dochází často k rozhodnutím, které mění k horšímu celou společnost. Tento společenský trend bývá označován jako hyperkorektnost a jeho cílem je zdánlivá ochrana menšin, ale ve svém provedení se obrací hlavně proti většině, kterou omezuje.
Nejdále jsou v tomto trendu ve Spojených státech. Dobře známé je hnutí Black Lives Matter, které se zradikalizovalo a ve jménu ochrany jiných ras proti bělošské nadřazenosti se objevují projevy diskriminace právě bělochů. Akademie filmového umění a věd zase zveřejnila Nová pravidla pro udělování filmových Oscarů, podle kterých by měl třeba alespoň jeden z herců v hlavní roli pocházet z „podreprezentované rasové nebo etnické skupiny“, tedy měl by být například černoch nebo indián (zde) . Může tak snadno dojít k paradoxům, že černoch se objevuje v historickém filmu v prostředí střední Evropy, kde v té době nemohl být (Žižka - Ben Cristovao).
Zdá se, že ani my v České republice nechceme zůstat pozadu, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová (Piráti) přišla s revizí lidových zvyků, konkrétně šupání pomlázkou o Velikonocích. Podle Richterové je takovéto mužské chování nepřípustné, ale jeho náprava je překvapivě velmi jednoduchá - stačil by ženou předem udělený souhlas (zde). Myslím že do podobné módy hyperkorektnosti zapadá i nová iniciativa ve školství, která se týká zrušení domácích úkolů žáků z důvodu diskriminace žáků (článek zde).
Jedním z dalších trendů jsou korekce nebo rovnou zákazy uměleckých děl. Známý je zákaz německé televize ARD promítat filmy od Karla Maye, ve kterých je Vinnetue označován jako Rudý bratr (zde). Není třeba také přípustné, aby žena byla umělecky ztvárňována jako budoucí matka, protože by se to mohlo dotknout singl žen, které mateřství nepoznají. Nebo není žádoucí, aby v pohádce vystupoval Rom, který krade slepice, protože by to negativně zasáhlo naší romskou menšinu.
Nedávno jsem však zažil situaci, která je v naprostém kontrastu k takovým absurdnostem a možná vás napadne, že se musela stát v jiné době. Stala se však docela nedávno.
Jeden z mých kolegů muzikantů je Rom. Svojí odlišnost však nijak neřeší, ještě se do ní ironicky strefuje. Výraz Rom nesnáší, s oblibou sám sebe označuje Cikánem. Jeho kapela Barevná hudba nezvolila název jen z důvodu pestrosti repertoáru, ale vždy s hrdostí hlásil, že právě on je tím "barevným" muzikantem. Když ho jednou u marketu málem srazilo auto v žertu utrousil: " Diskriminace! Pětset lidí tu běhá okolo a oni si zrovna vyberou jedinýho Cigána, který tu je." Známý se jmenuje Pepa.
A tenhle Pepa se mi jednou telefonicky ohlásil, že by měl zájem o mojí knihu. Domluvili jsme se na návštěvě, že mu jeden výtisk předám. Přišel v domluvený čas a sázel průpovídky jako zamlada, kdy jsme se spolu hodně nasmáli na jednom družebním zájezdu do Východního Německa (a také opili). A když jsem mu pak jeden výtisk předával, zeptal se ze slušnosti, co je dlužný. Když jsem nic nechtěl, podíval se na mě a řekl: "Tak já ti za to aspoň něco ukážu." A vzal telefon a začal v něm cosi hledat, oddaloval při tom displej od svých krátkozrakých očí: "Musím se ti něčím pochlubit, dívej, co jsem dostal!" Vložil mi do rukou telefon.
Zaostřil jsem tedy na displej a byl na něm vyfocen diplom s nápisem: Josef D. Nejdéle souvisle pracující Cikán na území České republiky, za 45 let odpracovaných v jedné firmě.
Rozesmálo mě to a také hodně uklidnilo. Samozřejmě dobře znám ředitele, který diplom udělil a také tuším, že Pepa si takový nápis na diplomu navrhl sám, protože je přesně podle jeho gusta. Těší mě tedy to zjištění, že ještě jsou mezi námi normální lidé. Všude diplom ukazuji, jako důkaz zdravého rozumu, nadhledu a také vtipu a sklízím s ním po hospodách velký úspěch. Bojuji tak proti nesmyslným trendům jako je hyperkorektnost, které deformují naši společnost. Není snad ještě všechno prohráno.
