Asi takhle ... cítí-li se být někdo cikán, chce být oslovován jako cikán, hlásí se k tomu oslovení sám, je to v podstatě jeho věc. Na druhou stranu z toho ale neplyne žádná logika ve smyslu, že cítí-li se někdo jako Rom, chce být Rom a chce užívat oslovení Rom, není důvod mu vnucovat oslovení cikán (které vnímá pejorativně a má pro to důvody), že? To totiž nemá nic společného ani s korektností, ani hyperkorektností, to je prostě běžný základ slušnosti.

Děkuji za Vaše vzkazy, mám s Romy také hodně zkušeností, v mládí jsem sedm let učil ještě ve zvláštní škole a tak jsem znal všechny romské rodiny v našem městě. Vzpomínám na tuto dobu rád, protože jsem s jejich dětmi hodně zpíval i cikánské písničky. Vycházel jsem dobře i s rodiči, ale to byla ještě jiná doba, máme inkluzi a speciální školství - ke škodě dětí - zrušené

Kamarád, čirou náhodou taky Josef, příjmením Koki, an propadnuv seděl s námi v patnácti v sedmé obecné, se mi ztratil ve víru doby.

Potkal jsem ho po letech, spíš desítkách let, náhodou. Poznali jsme se a kupodivu se k sobě hlásili. Kupodivu z obou dnešních "vyhrocených" vztahů. Zašli jsme na dvě a co se neukázalo? Pepík je pořád cikán, jak byl i za našich školních let a na slovo Rom je hodně alergický. Má prosperující kopáčskou firmu, ve které mu, kupodivu, dělají věci kolem účetnictví a vůbec zákonů "gádžovské" holky. On umí makat, věcem kolem "lidských práv" a "vyloučených menšin" nerozumí, směje se jim. Řekl mi tenkrát, ono nezůstalo u těch dvou piv, ještě ledacos jiného, zejména o "začleňovacích" "neziskovkách" o politických kšeftech s "romskou" tématikou a vůbec.To už sem ovšem nepatří.

Vyrostl jsem v domě, kde byly jen dvě rodiny gádžů a ve škole byla polovina spolužáků z dnes (údajně) diskriminované menšiny. Zdravili jsme se -já "Ahoj Cigi" odpovědi bylo buď "Ahoj bílá hubo" nebo "Polib si". Nikdo neřešil kdo je tmavý a kdo blonďák a důležité bylo jen ,aby neprudil. Nevím co se stalo, ale kdysi po ulicích brněnského Bronxu chodila máma po odpolední večer domů v klidu a beze strachu, ale po tom, co Cikáni nejsou Cikány, ale Romové, tak v některých místech, kde jsem strávil dětství, bych dnes večer měl strach jít i s odjištěnou pistolí v kapse.

Pepu znám a mám rád.

Jako bývalého kolegu a stálého kamaráda.

Děkuji za vzkaz! Znám více Romů, kteří o sobě říkají, že jsou Cikáni,ale žádný z nich nemá takový diplom jako Pepa D.

Pěkný povzbující článek.

...povzbující