Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak mne okradl hospodský v Solopiskách a já jsem se nechal

Ano, vím, že opakuji stejné téma. Zarytí zastánci kultu hospodské pasivní resistence mi to tedy dejte sežrat a ostatní se prosím snažte dočíst aspoň do poloviny. A teď poslouchejte, co vám teďka řeknu:   V poslední slunný den tohoto podzimu jsem si na kole vyjel na Karlštejn a na zpáteční cestě se stavil v hospůdce v Solopiskách. Výčepní mi postavil před pípu evidentně poloprázdný půllitr plzeňského. Chvíli ho ještě držel a zkušeným zrakem mne naskenoval. Upoceného cyklistu v přilbě vyhodnotil jako tupce, který má v hlavě namísto mozku stočené švihadlo, a ruku z půllitru stáhl.  Když pěna zcela zmizela, byla míra dva centimetry pod míru.   

Týden před tím jsem si dal v podniku vedle židovského muzea v centru Prahy skleničku chardonnay. Barva nijaká, vůně linolea a chuť vyvolaná anonymními kvasinkami vrženými na vinný mošt kdesi na Moravě. Neboť dopátrat se původu prostřednictvím dotazů na číšníka je v podobných přívětivě se tvářících restauracích prostě nemožné. Oba případy – pivo, víno - mají jedno společné. Byl jsem okraden a věděl jsem o tom. Věděli to i ti, kteří mne okrádali. Nic na tom nemění ani to, že ten číšník možná nerozuměl tomu, co prodává. V tom případě tam ovšem neměl co dělat. Takové situace jsou v našem pohostinství dávnou tradicí a jsou brány jako jakýsi společenský úzus. Vždyť posloužit cizím lidem, i když jsou to zákazníci a přinášejí mi peníze, je cosi nedůstojného, tak proč bych k nim měl být slušný? Česká pohostinnost se projevuje jen v rodinách a do praktického života je nepřenosná. Přiznám se, že v obou případech jsem váhal, zda neoplatit stejnou mincí. Tedy stát se zlodějem a ukrást sklenici. Ten stav potlačované naštvanosti trval naštěstí jen chvíli a já si uvědomil, že se přece nemohu stát jedním z nich. Měl jsem se zkrátka ozvat – jenže! Kdo by si kazil hezký den hádkou s hospodským… hádkou? Ano, hospoda je jako ten čudlík u televize. Prostě to přepni. Prostě tam nechoď. A polož si otázku prostého diváka, která je základ pro marketingovou strategii každé televize: proč se na to dívám? … Proč tam chodím? Jistě, do hospod se nechodí prudit, jak jsem si přečetl v diskusi pod mým minulým článkem. Jenže tohle opravdu není řešení. Nejde přece o hospody, jde o tělesnou kulturu, o člověčí potřebu shromažďovat se, sdílet a podílet se. A taky o slušnost. A teď pro srovnání:

Na jaře jsem si s přáteli dal ve Francii kdesi v Languedocu karafu bílého vína. Řekli jsme si: ve Francii se přece nelze splést. Víno je tady víno. Pozvedli jsme číše a to, co jsme usrkli, vzápětí svorně vyprskli. Víno nebylo víno. K mé smůle jsem byl jediný, kdo vládl jazykem, a tak jsem musel s obavami a připraven na hádku s číšnicí přeložit sdělení, že to víno není pitelné. Obsluhující paní se k našemu překvapení usmála, jakoby měla pusu na zip, a radostně vykřikla: „Souhlasím s vámi. Mně také nechutná. Ale chtěli jste karafu nelahvovaného…“ Poručili jsme si tedy láhev. Víno bylo výborné a paní byla ráda, že jsme spokojeni. Vždyť posloužit hostům je její ctí a ona je tu právě proto. Zvědavě jsme čekali na účet. Rozlévané víno, co nám nechutnalo,  tam nebylo.Čím to všechno je? Ve Francii a spol. jsou hospody a hospůdky většinou rodinným podnikem. Buď jim to celé patří anebo je provozují po celé generace. Je to jejich způsob života, své práci věnují veškerý čas a váží si toho, že ji mají. Host to dobře ví, a proto se nebojí o kvalitě pokrmů a nápojů diskutovat. Nespokojenost zákazníka nikdo nebere jako osobní urážku. Největší pohanou pro majitele takového zařízení by měla být věta „Já už k vám nikdy nepřijdu!“ Jenže není. Přiznám se, že už jednou jsem ji kdesi v podobném případě použil. Číšník odvětil: „Ale přijdete, my tady přece nejsme horší než ostatní….“  Ano. Ten číšník měl pravdu. Přišel jsem ještě několikrát a už neprudil. Nemohl jsem dost dobře přepnout na jiný kanál. Pořád jich ještě máme málo.           

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Martin Severa | pondělí 25.10.2010 21:56 | karma článku: 21,78 | přečteno: 1762x
  • Další články autora

Martin Severa

Víno prodávané v supermarketu obsahuje mléko

Víno je živý organismus. Obsahuje několik stovek různých druhů látek, většinou ve stopovém množství, které neustále bojují mezi sebou a rvou se i o trochu toho kyslíku, který v lahvi zbyl. V aroma pak cítíme látky, které ve víně nejsou, přesto je víno umí velice přesvědčivě napodobit: citrusy, fialky, lesní ovoce, kopřivy atd. V chuti pak nalézáme hořkou čokoládu, sušené švestky, ostružiny či višně. A ochutnáme-li po roce stejnou šarži, víno nikdy není stejné. Mění se. Někdy zvítězí sušené švestky nad lesním ovocem, někdy se objeví zcela jiné aroma a jiná chuť – výsledek toť boje mezi konkurenty. Jedna z látek, která ve víně nikdy nevznikne je mléko. A přesto se na jedné lahvi tuto informaci dočtete. Zakoupil jsem ji v prodejně Tesco v Dolních Břežanech. Chablis, dovoz z Francie (jak jinak). Jednoduché víno, které si na nic nehraje, příjemné denní pití. A asi také hodně zdravé, ovšem nikoli kvůli vitamínům či taninům. Na zadní pomocné etiketě pro české spotřebitele je napsáno: obsahuje siřičitany a mléko. To první slovo je v pořádku, to druhé práce diletanta. Aniž bych něco vysvětloval, uchýlím se k prosté citaci: „Jablečno-mléčné kvašení je biochemický proces, při kterém se mění kyselina jablečná na kyselinu mléčnou a oxid uhličitý.“ Nutno dodat, že tento proces může, ale nemusí ve víně nastat – vše záleží na vinaři. Marně jsem tuto větu citoval osobě mně blízké, vína neznalé. „Já prostě víno s mlékem pít nebudu,“ zněla odpověď. Zaklínadlo „psali to přece v novinách“ pořád platí. Jediné, co mne může těšit, že dovozce Neubauer a syn, který na svých stránkách tvrdí, že chce být mezi nejlepšími co do výběru vín, spolehlivosti a servisu, si alespoň trochu nařezal větev, na které sedí. Neboť právě on je za takovou informaci zodpovědný. A potravinářská inspekce? Ta má dost starostí s falešnými lhůtami spotřeby, salámy bez masa či jogurty „bez tuku se zvýšeným obsahem vitaminu A“. Dodatek: Obchodníci brutálně hřeší na to, že českému národu je úplně jedno, co jí a pije, hlavně když to moc nestojí. Jídlo je primárně na to, aby se jím zacpal žaludek a víno na to, aby se motala hlava. To, že by mohlo vkládání uhynulých živočichů do dutiny ústní či polknutí ušlechtilé tekutiny zvyšovat kvalitu života, nás ještě nenapadlo. Jistěže, šetříme všichni. Jenže potraviny nám projdou celým tělem. Tak se k nim chovejme s úctou. Martin Severa

20.2.2012 v 21:27 | Karma: 5,55 | Přečteno: 1517x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Pryč s českým Merlotem, ať žije Vavřinec a vlašský salát se dvěma r

Můj dědeček byl ročník 1897 a svou pubertu strávil v zákopech na frontě. Můj otec 1927 a pubertoval za okupace. Moje puberta pak přišla se vstupem Varšavských vojsk, což byla docela „výhoda“, protože jsme byli na jedné názorové lodi s rodiči a nadávali na Rusáky. Když jsme je porazili v hokeji, vzájemně jsme se objímali a na pubertální odpor nebyl čas. Ani v následné normalizaci. Čímž ovšem nechci popírat obsah filmu Občanský průkaz, kde nespoutanému řádění hormonů nezabránil ani tatínek hrdina. No, lepší generační posloupnost byste si nemohli přát...

8.1.2012 v 22:59 | Karma: 15,70 | Přečteno: 972x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Voda pro psa a světová česká kuchyně.

První restauratér, který si dal jako moto svého byznysplánu „Pro zákazníka všechno“, byl Caesar Ritz. Shodou okolností jsem nedávno navštívil jeho rodnou vísku Niederwald ve švýcarském kantonu Walis, tak si to pamatuju. A vy si možná pamatujete na obdobný slogan, se kterým přišli za socialismu naši soudruzi. Náš zákazník náš pán. Jenže křičet do světa nějaké heslo nestačí. Navíc, u nás to tehdy bylo dosti složité, protože v červenci se namísto sezónní zeleniny podávala čalamáda, a co se neprodalo v pátek, z toho se v pondělí udělal český karbanátek.

5.1.2012 v 20:43 | Karma: 19,35 | Přečteno: 1020x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Svobodu medvědům

Existuje typ vína, pro které se nadchnete v místě. Když ho přivezete domů, bezradně sedíte nad otevřenou lahví a po odchodu hostů, kteří si raději řeknou o kávu, ho vylejete do záchodu. Pro mnohé je takovým příkladem řecká retsina či jiné nápoje, například aperitiv uzo nebo francouzský pastis. Mluvím tady o chuťových zvyklostech nikoli o nekvalitních nápojích. V domorodém kraji mají tradici a nám nechutnají, protože jsou jiná. Jiný je ale i svět, který je obklopuje. A když se vydáváme do neznámých krajů, chceme ten svět přece poznat, odnést si zážitky a podělit se o ně se svými přáteli. Většinou se tak děje prostřednictvím fotografií. Já to zkouším s vínem. Když se napiju, vybaví se mi vůně toho kraje a ve svém vnitřním světě si díky chemickým procesům prožiju hezké chvíle intenzivněji než při pohledu na nevonící fotografii. A vůbec mi nevadí, když mým hostům víno z onoho kraje nechutná. Oni tam nebyli.

4.1.2012 v 23:01 | Karma: 9,26 | Přečteno: 789x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Mýtus jménem Moravské sudové

10.dubna 1663 seděl třicetiletý anglický prozaik Samuel Pepys v krčmě Royal Oak Tavern v centru Londýna a popíjel jako už tolikrát víno. Do svého deníčku si tehdy poznamenal: „Pil jsem francouzské víno zvané Ho Bryan, které mělo tak jedinečnou chuť, že jsem se s podobnou nikdy nesetkal.“ Ano, pan Pepys pil víno z dnes proslulého Chateau Haut Brion a byl první člověk, který označil víno z Bordeaux jménem usedlosti, kde bylo vyrobeno. Chateau Haut Brion je tak dodnes prototypem vína typu Chateau.

5.4.2011 v 10:06 | Karma: 16,08 | Přečteno: 1394x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci

18. května 2024  17:57

Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace

26. května 2024

Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...

Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci

26. května 2024

Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...

První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí

26. května 2024

Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...

V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven

25. května 2024  22:38,  aktualizováno  23:28

„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...

  • Počet článků 18
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1435x
Narodil jsem se vinařském kraji a dodnes tam bydlím. Víno jsme poznal i z pohledu francouzského konzumenta, když jsem před časem učil na lyceu v jihofrancouzském Nimes. Ten o něm ví mnohem víc než to, že se po něm točí hlava. Vždyť víno je tam součástí tělesné kultury. Chci, aby tomu tak bylo i u nás. Aby český spotřebitel už nebyl obětí marketingových hrátek obchodníků. Aby pochopil, že víno není to samé jako nápoj vinného typu.

Seznam rubrik