Pryč s českým Merlotem, ať žije Vavřinec a vlašský salát se dvěma r
Po roce 89 mi došlo, že ta tuhá léta nás poznamenala i gastronomicky. Člověk přece jen jí několikrát denně…Projevila se nadrženost vzniklá odříkáním něčeho, co jsme neuměli definovat. Když jsem mého otce v devadesátém roce poslal na jih Francie k mým známým, vrhl se do fast foodu, protože si myslel, že je to originální orientální kuchyně. Mí francouzští přátelé ho marně vyváděli z omylu. Podstrojovali mu kohoutem na víně, ke snídani mu servírovali quiche, k obědu ratatouille a na cestu ho pak vybavili cassouletem v originální keramické míse. Ano – po revoluci jsme vítali neznámé McDnaldovy vláčné žemle s karbanátky jako americký sen, pojízdné karavany diletantsky předělané na kuchyňské linky jsme měli za vrchol gastronomie a byli jsme ochotni sníst vše, co bylo kapitalistické jen proto, abychom odmítli vše, co poznamenal komunismus. My jsme vlastně toužili po tom, abychom byli klamáni. Kdo tohle zavčasu pochopil, nejezdil do Francie do fast foodů, ale využil svou prozíravost v kuponové privatizaci... Ne, není to blbost. Ta filozofie je dodnes stejná. Po letech půstu chce být svět klamán falešnými iluzemi, protože ještě (znovu)nenalezl ztracenou identitu. Česká povaha tento jev ještě valorizuje notnou dávkou sebemrskačství. Když nám něco nejde, shazujeme sami sebe, abychom obhájili svou neschopnost. Ale jen jaksi „vnitrostátně“. Vyjedeme-li za hranice, začneme se chlubit tím, co doma shazujeme. Je to pokrytecká národní hrdost.
Platí to i o víně. Na to, aby u nás negociant prodal patok vinného typu, nepotřebuje žádný marketing. Situace sice už není tak tragická jako v 90.letech, kdy náš trh zaplavila například levná chilská vína s umělým „pilinovým barikem“. Kupovali jsme je jako diví, protože jsme tu chuť ještě neznali. Koncem devadesátých let jsme byli okouzleni Beaujolais nouveau (est arrrivé), aby ho pak napodobilo svatomartinské se stoletou tradicí, kterou před pěti lety ještě nikdo neznal.
Dnes na to jdou vinaři jinak. Někteří, samozřejmě – rozhodně neházím všechny do jednoho pytle! Dali se na cestu plagiátorství. Proč by měl náš spotřebitel pít merlot odkudsi ze St.Emilionu, když ho umíme vyrobit zrovna tak dobře jako oni? …Jenže neumíme. U nás nikdy nevyrobíme merlot jako v Bordeaux, prostě proto, že tato odrůda do naší zeměpisné šířky nepatří. „Mon Dieu, o co se to snažíte?“ řekl mi nedávno jeden francouzský vinař, když ochutnal jeden takový vzorek. „Pít se to dá, to ano, je to dobré, ale poměr kvalita – cena nějak kulhá! Já chci pít to, co umíte zase lépe vy. Poznat vaši zemi prostřednictvím vašich odrůd!“ Jenže marketing je mocná čarodějka. Běžný český konzument je spokojen, že pije „světovou značku“ a chová se vlastně stejně jako můj otec tenkrát ve fast foodu. Náhražky, napodobeniny a plagiáty se prodávají stejně dobře jako originály. Žijeme levné životy, protože se v nich člověk moc nenadře. Proč nepostavíme vinařský svět na našich odrůdách, které by charakterizovaly náš život? Co takhle Svatovavřinecké? Modrý portugal? Neuburg? Zrovna jako Pinot noir charakterizuje Burgundsko, Merlot St.Emilion a Sauvignon blanc Sancerre na Loiře? A totéž platí o jídle. Jistě, bez fast foodů a přeškvařených klobás u stánků se to dnes už neobejde, nemluvě o dvaceti deka vlašáku a dvou rohlících. Ta oblíbená totalitní svačinka je pro mne dodnes jedničkou v kategorii lahůdkové gastronomie. Vtip je v tom, že bychom měli vědět, co konzumujeme. A na závěr: klobouk dolů před našimi vinaři, kteří jdou svou cestou, respektují terroir a nebalamutí zákazníky. Jsou sice ještě v menšině, ale je jich čím dál víc. Naštěstí. … A na zdraví…
Martin Severa
Víno prodávané v supermarketu obsahuje mléko
Víno je živý organismus. Obsahuje několik stovek různých druhů látek, většinou ve stopovém množství, které neustále bojují mezi sebou a rvou se i o trochu toho kyslíku, který v lahvi zbyl. V aroma pak cítíme látky, které ve víně nejsou, přesto je víno umí velice přesvědčivě napodobit: citrusy, fialky, lesní ovoce, kopřivy atd. V chuti pak nalézáme hořkou čokoládu, sušené švestky, ostružiny či višně. A ochutnáme-li po roce stejnou šarži, víno nikdy není stejné. Mění se. Někdy zvítězí sušené švestky nad lesním ovocem, někdy se objeví zcela jiné aroma a jiná chuť – výsledek toť boje mezi konkurenty. Jedna z látek, která ve víně nikdy nevznikne je mléko. A přesto se na jedné lahvi tuto informaci dočtete. Zakoupil jsem ji v prodejně Tesco v Dolních Břežanech. Chablis, dovoz z Francie (jak jinak). Jednoduché víno, které si na nic nehraje, příjemné denní pití. A asi také hodně zdravé, ovšem nikoli kvůli vitamínům či taninům. Na zadní pomocné etiketě pro české spotřebitele je napsáno: obsahuje siřičitany a mléko. To první slovo je v pořádku, to druhé práce diletanta. Aniž bych něco vysvětloval, uchýlím se k prosté citaci: „Jablečno-mléčné kvašení je biochemický proces, při kterém se mění kyselina jablečná na kyselinu mléčnou a oxid uhličitý.“ Nutno dodat, že tento proces může, ale nemusí ve víně nastat – vše záleží na vinaři. Marně jsem tuto větu citoval osobě mně blízké, vína neznalé. „Já prostě víno s mlékem pít nebudu,“ zněla odpověď. Zaklínadlo „psali to přece v novinách“ pořád platí. Jediné, co mne může těšit, že dovozce Neubauer a syn, který na svých stránkách tvrdí, že chce být mezi nejlepšími co do výběru vín, spolehlivosti a servisu, si alespoň trochu nařezal větev, na které sedí. Neboť právě on je za takovou informaci zodpovědný. A potravinářská inspekce? Ta má dost starostí s falešnými lhůtami spotřeby, salámy bez masa či jogurty „bez tuku se zvýšeným obsahem vitaminu A“. Dodatek: Obchodníci brutálně hřeší na to, že českému národu je úplně jedno, co jí a pije, hlavně když to moc nestojí. Jídlo je primárně na to, aby se jím zacpal žaludek a víno na to, aby se motala hlava. To, že by mohlo vkládání uhynulých živočichů do dutiny ústní či polknutí ušlechtilé tekutiny zvyšovat kvalitu života, nás ještě nenapadlo. Jistěže, šetříme všichni. Jenže potraviny nám projdou celým tělem. Tak se k nim chovejme s úctou. Martin Severa
Martin Severa
Voda pro psa a světová česká kuchyně.
První restauratér, který si dal jako moto svého byznysplánu „Pro zákazníka všechno“, byl Caesar Ritz. Shodou okolností jsem nedávno navštívil jeho rodnou vísku Niederwald ve švýcarském kantonu Walis, tak si to pamatuju. A vy si možná pamatujete na obdobný slogan, se kterým přišli za socialismu naši soudruzi. Náš zákazník náš pán. Jenže křičet do světa nějaké heslo nestačí. Navíc, u nás to tehdy bylo dosti složité, protože v červenci se namísto sezónní zeleniny podávala čalamáda, a co se neprodalo v pátek, z toho se v pondělí udělal český karbanátek.
Martin Severa
Svobodu medvědům
Existuje typ vína, pro které se nadchnete v místě. Když ho přivezete domů, bezradně sedíte nad otevřenou lahví a po odchodu hostů, kteří si raději řeknou o kávu, ho vylejete do záchodu. Pro mnohé je takovým příkladem řecká retsina či jiné nápoje, například aperitiv uzo nebo francouzský pastis. Mluvím tady o chuťových zvyklostech nikoli o nekvalitních nápojích. V domorodém kraji mají tradici a nám nechutnají, protože jsou jiná. Jiný je ale i svět, který je obklopuje. A když se vydáváme do neznámých krajů, chceme ten svět přece poznat, odnést si zážitky a podělit se o ně se svými přáteli. Většinou se tak děje prostřednictvím fotografií. Já to zkouším s vínem. Když se napiju, vybaví se mi vůně toho kraje a ve svém vnitřním světě si díky chemickým procesům prožiju hezké chvíle intenzivněji než při pohledu na nevonící fotografii. A vůbec mi nevadí, když mým hostům víno z onoho kraje nechutná. Oni tam nebyli.
Martin Severa
Mýtus jménem Moravské sudové
10.dubna 1663 seděl třicetiletý anglický prozaik Samuel Pepys v krčmě Royal Oak Tavern v centru Londýna a popíjel jako už tolikrát víno. Do svého deníčku si tehdy poznamenal: „Pil jsem francouzské víno zvané Ho Bryan, které mělo tak jedinečnou chuť, že jsem se s podobnou nikdy nesetkal.“ Ano, pan Pepys pil víno z dnes proslulého Chateau Haut Brion a byl první člověk, který označil víno z Bordeaux jménem usedlosti, kde bylo vyrobeno. Chateau Haut Brion je tak dodnes prototypem vína typu Chateau.
Martin Severa
100.výročí dvojího povstání šampaňského lidu
Letos na jaře je tomu sto let od „dvojího“ povstání vinařů kraje Champagne. Tradiční bublinkový nápoj známe všichni, jeho historie už tak známá není. Bublinkové víno existovalo dávno před Domem Perignonem, ale ještě to nebylo to pravé šampaňské. Jeho svěžest a aroma rychle vyprchaly, a tak se muselo co nejdřív strčit do lahví. Na to však bylo příliš mladé, a tak chtělo rychle ven. Rozbíjelo tenké lahve anebo vystřelovalo špunty. Vinaři o něm říkali, že je ďábelské anebo skoč špuntové.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1434x