Je naše armáda přehlédnutelná?

Je třeba demonstrovat sílu české lidově profesionální armády vojenskými přehlídkami? ANO! A proč? PROTOČ!!! Jsem hrdým držitelem modré knížky a neumím si představit, že by vojenská přehlídka potěšila i někoho jiného než pana nadpravicového (nebo snad nadstranického) prezidenta Klause a přátele ze Spolku přátel uniforem všeho druhu (tzv. vojenské historiky).

(c) Jan Pirgl

Vojenské přehlídky plní více funkcí najednou. Po staletí bylo vždy dobře ukázat okolním státům (nebo alespoň jejich zpravodajským službám), jak silnou má kdo armádu. Ten který filuta dobyvatel si pak mohl snadno spočítat, jestli na případný výpad k sousedům má nebo nemá dost sil, a chybějící rozdíl včas dorovnat. A když se náhodou nechtělo válčit, nastoupili diplomati s kulantními nabídkami, o tom by třeba takové svatováclavské archivy mohly leccos povyprávět. Armáda se taky mohla veřejně zkonsolidovat, vojáci to měli místo pochodování na cvičišti a maršálkové nebo generálové mohli při té příležitosti vyfasovat zbrusu nové medaile.

Za podobným účelem patně konal přehlídky i velevojevůdce Adolf. A za účelem demonstrace moci – jak navenek, tak dovnitř – byly pořádány vojenské přehlídky v dobách studené války. Navíc holkám se líbí chlapi v uniformách a takový voják měl vždycky body navíc, alespoň dokud měl všechny ruce a nohy vlastní. Otázkou zůstává, zda to nebyly body spíše Pyrhovy. Jejich hodnota totiž prudce klesala se ztrátou estetické symetričnosti po utržení různých částí těla.

Ale proč pořádat přehlídky dnes? Různá dokumentární média nás krmí tzv. moderními způsoby vedení války, v nichž vítězí už jenom technologie. Ne vždy je ale moderní výbava všechno. Klasickým příkladem je nevyřešená situace v Iráku. Přestože mají spojenecká vojska jednoznačnou převahu v palebné síle pozemní armády, námořnictva i letectva, technologicky mohou Irák vymazat z mapy a postavit jeho identický model v měřítku 1:1, takový Irák verze 1.0.2 bez Saddáma a víc do zelena, trvají ozbrojené konflikty a počet obětí jde do tisíců.

O historii českého válečnictví je snad lépe pomlčet. A dnes? Samí žoldáci. Jsou mezi nimi určitě lidé, jimž vojenský autoritativní a přehledný systém uspořádání světa vyhovuje. Pro ty je armáda jako dělaná a určitě i oni budou armádě přínosem. Horší už je to s dobrodruhy a žoldáky, kteří jdou vydělávat na Blízký východ. Statisticky je jejich život ohrožen mnohem méně než životy řidičů na českých silnicích, ale řidič rozhodně příplatek za riziko nedostane.

Pro koho potřebujeme armádu?

Poslední nasazení (když nepočítám zahraniční žoldácké mise) jsme mohli zaznamenat při povodních. Tam ale spíše došlo k záměně pojmů armáda a armáda dobrovolníků a hasičů. Zajistí armáda ochranu před terorismem? Bez zpravodajských služeb ani omylem. A v polním tažení? Dopadli bychom stejně jako obránci Iráku.

Možná, že by se jeden důvod našel. Bude-li ekonomická krize pokračovat, bude ohroženo bohatství nejbohatších. A vzhledem k tomu, že příjmy drtivé většiny obyvatel jsou dnes hluboko pod průměrnou mzdou, rýsuje se do budoucna jeden palčivý problém – sociální propast a hrozící masová chudoba. To víte, chudí by si pak mohli začít vyskakovat a domáhat se jídla. Mohli by pak umazat čisté banky a vládní budovy. A proto potřebujeme armádu!

  V pravóóóó hleď!