Zběsilé hemžení národovců a čexitistů

Autonomní scéna českého čexitismu se v posledních dnech divoce rozvířila. Onen nepříliš vzácný jev, jenž je však neobvykle intenzivní, byl patrně vyvolán akcí starého dobrého taťky Junckera, bývalého vůdce lucemburské státem řízené mafie, toho času předsedy Evropské komise. Itálie a Řecko mají smůlu v tom, že se na jejich pobřeží hrnou zástupy uprchlíků z Afriky a Asie, no a jejich politici si přejí, aby jim ostatní státy EU pomohly s jejich ubytováním, do čehož se pochopitelně státy ze střední Evropy ani ti uprchlíci příliš nehrnou. Starý dobrý taťka v rámci spanilé jízdy se svou družinou navštívil země Střední Evropy a sondoval terén, se svou EU komisí pak patrně na mohutný nátlak Řecka a Itálie vyhlásil brutální protiakci, zahájí řízení s ČR, Maďarskem a Polskem, které možná, ---- někdy, ----- k něčemu dospěje, aby ---- možná, třeba i, ---- ale ne určitě, –--- někdy mnohem později skončilo u jakéhosi soudu, ale třeba i ne, nebo co.

Na obří heligón národovectví nejdříve mocně zadul sám veliký nestor vstupu ČR do EU, tedy ten, jenž nás tam usilovně dotlačil, přestože díky svému vyjednavači o Ústavě EU Zahradilovi moc dobře věděl, do čeho vstupujeme, tedy ten, jež si vymínil, aby se osobně účastnil podpisu přístupové smlouvy, přestože se s ním dle zavedeného protokolu nepočítalo, tedy ten, jenž nakonec na záchodě podepsal i Lisabonskou smlouvu. Než se dostanu k další části mé vědecké analýzy, pokusím se relevantně popsat naši mohutnou autonomní scénu českého národovectví a čexitismu, její hlavní hybatele.

Je pestrá. A to jak názorově, tak i etnicky. Zatím nejúspěšnější osobností z jejího středu je autentický český samuraj Tomio Okamura a jeho družina blanických rytířů Úsvit – Národní koalice, kteří se v posledních parlamentních volbách jako jediní ze všech ostatních zhrzených národovců dostali do Poslanecké sněmovny (6,88%), aby se pak rozhádali a rozpadli na několik různorodých proudů. Tomio Okamura má však charisma a voličský potenciál, myslím si, že ve velké politice rozhodně neskončil.

Petr Mach a jeho Strana svobodných občanů, intelektuálně-elitářský spolek, nejvíce zabodovala ve volbách do EU parlamentu, kterého je Petr Mach poslancem a zároveň evropským rekordmanem v počtu asistentů placených Evropskou unií, jež asi platí většinu jeho euroskeptického stranického aparátu v ČR. Má štěstí, že nežije ve Francii a že jeho strana je u nás marginální, jinak by za to byl možná již popotahován před soudem jako Marine Le Pen, nebo francouzští centristé z Macronovy vlády. Jeho strana se ještě proslavila tím, že zabrala „ničí“ území kdesi v bývalé Jugoslávii a vyhlásila tam Svobodnou republiku Liberland, což je docela sranda. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny získala 2,46%.

Dělnická strana sociální spravedlnosti Tomáše Vandase, 0,86%, nemám, co bych k tomu dále dodal, neboť jsem estét a vulgarismy navíc nejsou na blogu idnes akceptovány.

Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a nestora, autora a vyznavače moderní ideologie autentického čechičismu založeného na etnickém principu, pro kterého není autentický Čech občan ČR, jenž se narodil v Praze a jehož rodina je dlouhodobě spjatá s historií našich česko-moravsko-slezských národů, a který poté, co během celé své vrcholné politické kariéry kritizoval tzv. občanskou společnost a NGO, nakonec jednu NGO založil a v občanské společnosti radostně kmitá jako pstruh v horské bystřině. 0,42%, vskutku vynikající a dech beroucí výsledek.

V rybníku českého autonomního národovectví a čexitismu rozzuřeně všemi směry víří ještě mnoho miniaturních bytostí, ať již bývalých jako Republikáni Miroslava Sládka, či nedávných jako Národní demokracie nestorova geniálního novináře A.B.Bartoše, nebo zcela současných a moderních jako Realisté Petra Robejška. Ale, ruku na srdce, jedná se v lepším případě jen o plankton, všeobecně spíše o jednobuněčné organismy. Myslím si, že nemá cenu, abych se seriózně zabýval politickými subjekty, které oslovily zhruba tucet občanů a nedostaly se ani do nějakých relevantních statistik.

Evropská komise tedy zahájila jakési řízení, no co s tím, myslím si, že nic. Nejlepší asi podle mne bude, když se čeští čexičisté pro začátek pokusí získat alespoň 10% v příštích volbách. Nikoliv všichni v jednom šiku, samozřejmě, to by jako obvykle k ničemu nevedlo, ale aspoň jedna z jejich miniaturních frakcí, mohli by tak do velké politiky vstoupit jako tradičně historický jazýček na váhách, tedy lidovci.