Socialismus = diktatura (část I.)

Hugo Chávez, tvůrce socialistického „zázraku“ ve Venezuele a ikona všech novodobých marxistů, byl nejen jedním z autorů politicko-ideologického programu Socialismus 21. století, ale  měl i relativně dostatečný prostor a čas, aby onen nový levicový ideál vyzkoušel v praxi. Lenin kdysi prohlásil, že komunismus je moc v rukou Sovětů a elektrifikace celé země, myslím si že se jedná o zbytečně  dlouhou definici a že socialismus, onen doposud dosažený předstupeň bájného komunistického ideálu, by se dal spíše definovat takto:

„Socialismus je bída a totalitní diktatura.“

Hladovějící Venezuelané již kradou a konzumují i zvířata ze zoo:  https://www.novinky.cz/ekonomika/446567-hladovejici-venezuelane-kradou-zvirata-ze-zoo.html

Podíváme-li se na historický vývoj toho ideologického hnutí ve všech jeho minulých i současných podobách ať již ve formě národní, jak tomu bylo v Hitlerově Německu, či v té internacionální v Evropě, Asii, Africe, či Jižní Americe, zjistíme, že vždy vedlo k nastolení totalitní diktatury, chudobě a ekonomickému kolapsu země. Jedinou současnou výjimkou je snad Čína, která využívá jakéhosi modelu třetí cesty mezi kapitalismem a socialismem, jenž je zatím funkční jen za použití státní represivní moci. Otázkou zůstává, jak dlouho bude v této podobě ještě existovat.  

Chávez byl poučen neúspěchem socialistického bloku v Evropě a se spřátelenými ideology vypracoval novodobou koncepci socialismu, která byla  přizpůsobena nejen specifickým podmínkám Jižní Ameriky, ale i novému století. Proč a jak i tento pokus o nastolení socialismu logicky a zákonitě skončil diktaturou, kterou po jeho smrti brutální státní represivní mocí navzdory všemu udržuje prezident Nicolas Maduro, se nyní pokusím zkráceně rozebrat.

„Řekl bych, že mezi tím, co může definovat socialismus 21. století, je hlavním elementem morálka. Musíme začít s morálkou, vědomím, etikou, Che Guevara toho o socialistické morálce napsal hodně. Není důležité, jakou máme vizi světa, musíme si však znovu osvojit etický smysl života. To, co právě řeknu, hodně a bez debat vychází z křesťanství: „Mějte se mezi sebou rádi,“ nebo: „Milujte svého bližního jako sami sebe.“ Jde o solidaritu s bratrem. Jde o boj proti démonům, které zasel kapitalismus, tedy individualismus, egoismus, nenávist, privilegia.“

(Hugo Chavez během velmi zajímavého rozhovoru s Manuelem Casbieses, ředitelem čilského deníku Punto Final, 27.7.2005.)

Hugo Chávez byl zpočátku ovlivněn reformní ideologií třetí cesty Tonyho Blaira, postupně však dospěl k přesvědčení, že kapitalismus s lidskou tváří je nemožný a vrátil se k myšlenkám socialismu. Zalíbily se mu pojmy revoluční demokracie a bolivarismu od kubánského básníka Roberta Fenándeze Retamara, no a na těchto dvou pojmech posléze vybudoval ideologii socialismu 21. století. Chávezova Bolívarovská revoluce byla postavena na participativní demokracii, znárodnění klíčových průmyslových odvětví, na kooperativismu (družstevnictví), kolektivismu a asociativismu (ideologie počítající s podílem různých občanských sdružení, spolků, či neziskovek a podobně na vládě). Sám Chávez to vlastními slovy popsal takto:

„Systém pluralitní politiky, který dovolí účast rozdílných sektorů? Reálná vláda lidu?

Ano, zajisté, participativní a otevřená demokracie. V sociální oblasti musí socialismus spojit svobodu s rovností. Společnost bez vyloučených, společnost sobě rovných, bez privilegií, bez toho propastného rozdílu mezi extrémním bohatstvím a extrémní chudobou. V doméně ekonomické se jedná o metabolickou změnu systému fungování kapitálu. Jedná se o velmi komplexní problematiku.  Začali jsme experimentovat s družstevnictvím a s asociativismem, s kolektivním vlastnictvím, s lidovým bankovnictvím, s jádry vnitřního rozvoje a podobně. Jde o to, abychom opustili perverzní logiku fungování kapitalismu. Mnohé z těch pokusů jako třeba podniková samospráva, nebo společná správa, družstevní, či kolektivní vlastnictví jsou platné. Momentálně rozvíjíme pokusy s podniky sociální produkce a s jednotkami produkce komunitní. Je to všechno ještě v plenkách, ale pomůže nám to k definování teoretického modelu. Zároveň se jedná o něco unikátního, nejde o skupinku intelektuálů, kteří píší knihu s dvěma tisíci stranami. Teorie a praxe musí postupovat společně.“

(Hugo Chavez , rozhovor s Manuelem Casbieses, ředitelem čilského deníku Punto Final, 27.7.2005.)