Brexit a matička národů EU dobrotivá

Dnes po půlnoci Britové konečně opustili matičku národů EU dobrotivou s dvanácti zlatými hvězdičkami na modrém poli coby panenku Marii bohorodící z katedrály Notre-Dame ve Strasbourg, a když se tak po ránu dívám z okna, s potěšením zjišťuji, že žádná občanská válka venku na ulici nezuří a ani kolona kamionů od kanálu La Manche až k německé hranici na Rýnu se přes noc kupodivu nevytvořila. Navíc je hezký jarní den plný slunečního jasu a boží hovádka všude poletují vesele mezi sebou štěbetajíce. Při tom velkolepém ranním koncertu popíjím silný černý čaj a jako tradiční sluníčkářský EU havloid zároveň poslouchám starého dobrého Franka Zappu ( Joe's Garage ), no a také přemýšlím, co zase podniknu tento víkend, přičemž si zároveň uvědomuji, že GB po zdárném brexitu již nemusí bojovat o tzv. Thatcher rabat a všechny ty ušetřené miliardy může konečně vložit do britského zdravotnictví, jak ideologové brexitu před referendem slibovali občanům velké Británie:

Abych se přiznal, jsem skutečně rád, že ta takřka tří letá britská brexit Kocourkov klauniáda konečně skončila a GB s EU si budou žít vlastními životy za vzájemného respektu a více než standardních dobrých vztahů. Nakonec se po mnoha desetiletích ukázalo, že měl vizionář de Gaulle kdysi pravdu, když si Británii v EU nepřál a dělal všechno možné proto, aby Britové do EU nevstoupili. Ufff, konečně jsou pryč a přestali škodit, EU kazišuci jacísi, což jsem již dopodrobna popsal tady.

Ani u nás doma se nic převratného neděje a připravuji se na víkend veskrze poklidný. Sice před pár dny vypukl dlouho očekávaný wrestling souboj národoveckých titánů a poslední skutečně podpásový úder okamurovců nečekaně nahlodal jeden z pilířů soupeřovy strategie coby odpověď na přesně načasované Aeronet ohnivé síry dštění, nicméně se jedná pouze o začátek partie a první vzájemné oťukávání. Konečná brutální bratrovražedná řež je ještě v nedohlednu a jestli nakonec zvítězí fanoušky milovaný Brutal White Nippon Rice, nebo nový nadějný borec Son of the Hell jr.,  je zatím ve hvězdách. Bude také zajímavé pozorovat,  jak to všechno přežije vábnička Jakl, nyní šťastný držitel slušné SPD trafiky, nicméně si myslím, že to všechno skončí jako obvykle, tedy tak nějak nemastně a neslaně v nejrůznějších odstínech šedi utopené, všichni tak trochu vyhrají a prohrají, tak trochu se nají a nenají, žádná revoluce podle mne nevypukne a ČR bárka popluje v relativně klidných vodách dál a dál.

Na Slovensku jsou dnes prezidentské volby, jejichž výsledek mne zase tak moc již nezajímá, protože národovci ostrouhali a zbytek je mně celkem jedno. Vzhledem k tomu, že co se týče politiků, je mým prvním a hlavním sítem členství v KSČ, či KSČM, tak to přeji Čaputové. No a abych nezapomněl, tak Britové se v pátek také důstojně rozloučili s nedávno zesnulým frontmanem legendární kapely z devadesátých let The Prodigy.

Nevydaný Flintův sólo singl:

Jeden z klasických hitů od TheProdigy, Breathe:

Keith Flint

R.I.P.