O důchodech diskutujme... ale diskutujeme už patnáct let

Řada lidí, kteří se více či méně pohybují v politicko-ekonomickém prostředí, v posledních dnech kritizovala vládu za to, že o návrzích konkrétních opatření připravované důchodové reformy nevede žádnou diskusi. Naposledy počátkem tohoto týdne pan prezident.

Faktem ale je, že nikdo z koaličních politiků – a tím méně členové vlády – ani slůvkem neodmítl diskusi o jakémkoli reformním záměru. Veřejnou rozpravu o chystaných krocích prostě nebudeme bojkotovat, já osobně klidně strpím i hysterické pokřikování, jako jsem ho minulý týden přežil v televizním pořadu Máte slovo (byl bych ovšem rád, kdyby tón, kterým se tam řečnilo, zůstal v televizním studiu a nepřenášel se na řádná politická jednání).

Jinak řečeno, pojďme o důchodové reformě diskutovat, já se tomu rozhodně nebráním. Ale nezapomínejme přitom, že diskuse o důchodech dnešní mladé a střední generace se u nás vede prakticky patnáct let, ne-li dokonce od vzniku České republiky v roce 1993. S lehkou hořkostí by se dalo říci, že tehdejší mladá generace se mezitím přesunula do středního věku, ale její jistoty ohledně důstojného stáří se za tu dobu nezvýšily ani kousek, spíš naopak.

Nezbytnost reformy a její hlavní obrysy, záměry a cíle jsou zkrátka dávno známé – přinejmenším je diskutovaly obě takzvané Bezděkovy komise, věnovala se jim Národní ekonomická rada vlády, vyslovil se k nim bezpočet odborníků v médiích, na seminářích, konferencích. Když do Googlu zadáte slova „důchodová reforma“, najde vyhledávač statisíce odkazů. Tak se náhle netvařme, že jsme o důchodové reformě nikdy nic neslyšeli – není to pravda.

Jiná věc je diskuse o konkrétních návrzích, kterými jsou reformní obrysy, záměry a cíle přetaveny do zákonů. Něco takového se dříve nebo později muselo stát, nějaká koalice musela najít politickou odvahu a shodnout se na tom, že přestane diskutovat a reformu skutečně spustí. Tato koalice svou reformní odvahu našla a spustil se křik. Ale ať by byl balíček aktivních i kompenzačních opatření jakýkoli, nejjednodušší kritikou by vždy bylo tvrzení, že nebyl prodiskutován. Jiná cesta ovšem není možná – koalice se samozřejmě musí nejprve sama shodnout, a teprve poté může předložit výsledek své shody veřejnosti. Není přece možné společný koaliční návrh dojednat a pak ho tajit, aby někdo neříkal, že není prodiskutován. Jak by mohl být prodiskutována, kdyby předtím nebyl zveřejněn? To je přece logický nesmysl…

Ještě si dovolím jednu poznámku k tomu, že důchodovou reformu u nás nejvíce zpochybňují levicové strany na oranžovo-rudé straně politického spektra, tedy sociální demokraté a komunisté. Pokud by se jejich pohled neřídil úzkou volební optikou a touhou za tři roky vyhrát volby, museli by si připustit, že na státních důchodech jsou nejvíce závislí občané s nejnižšími příjmy. Tedy ti, kterými se levice v odporu proti reformě nejvíce ohání. Pro tyto spoluobčany je životně důležité, aby v systému za dvacet třicet let bylo dost peněz na jejich důchody, jinými slovy aby občané s vyššími příjmy byli dnes motivováni k vlastním úsporám na důchod a ze společného balíku tolik neodebírali.

Neuskutečnění důchodové reformy nejvíce ohrožuje právě ty nejchudší.