Ty vole, to je pták!!

Předjarní slunéčko vytahuje lecjaké zelenisko ze země, vytahuje i lidi, které už nebaví hibernovat. Potoky kryjí poslední zbytky křehkého ledu, lesní cesty ještě pořádně neoschly, a už jsou plné přírodymilovných párečků, rodinek a jiných uskupení.

Po pěšině proti mně kráčí dvě dívky, odhadem a zdálky kolem dvacítky, vesele špitají. Když jsme asi 15 metrů od sebe, ozve se z hloubi lesních temnot hlasitý, průzračný ptačí zpěv oznamující všem kolem "jsem tady, přežil jsem, je mi fajn".
Krásná, křehká blondýna zareaguje: "Ty vole, tady někomu zvoní telefon!".
"Si blbá, vole, to je pták!", kontruje její téměř dvojče.
"Aha", reaguje váhavě, ne zcela přesvědčena, "ale je to úplně jak telefon, že?".
.... Další povídání už neslyším, zato stojím s otevřenou pusou a tlemím se jak pako. Ať žije 21. století, v němž příroda začíná napodobovat technologie, které předtím učinily totéž. Jen doufám, že až mi za zády zaštěká obrovité psisko, nenapadne mě "aha, někdo zvoní", ale včas se zdekuju ... ;-)))