Toaletní ekologické dilema

Zamyšleně se otáčím a opouštím s mokrýma rukama umyvadlo s bezdotykovou baterií na veřejném záchodě. Podvědomě tuším, že někde na stěně za mnou bude možnost si ruce osušit.

Vizuální vjemy do mozku téměř nedocházejí, všechny pohyby jsou automatické. Najednou  oči vysílají signál, že něco nehraje, a informační kanál se pootevře. Jasně!!! Ručník bych tu nečekal, na to je to tady příliš hi-tech, ale co je tohle!!? Z hlavy definitivně odlétá i poslední zbytek myšlenky na  fousy šedivějící  rychlostí světla, které jsem před chvílí zahlédnul hnusně zblízka v zrcadle, nahrazen novým tématem. Kterak by pan Werich pravil: Nastalo dilemno. Utřít? Vyfoukat? Utřít? Vyfoukat? Utřít nebo vyfoukat? Hlava se cuká zprava doleva jak na Wimbledonu, voda z rukou odkapává na podlahu.
Proč mi tohle, lidi, děláte! Zase už se musím rozhodovat, zase zřejmě hrozí riziko, že se rozhodnu špatně. Tak tam stojím jak blb a rozjímám, kterou možnost zvolit.  Papír? To je odpad. Fukar? Kolik energie spotřebuje? Papír se určitě recykluje. Fukar hnusně hučí. Papíry budu potřebovat aspoň dva. S fukarem budu moct koukat jak mi po rukách běhají kapičky vody.......... 
Po minutě nebo dvou začínám hnusně závidět pánům, co nic neřeší a jeden za druhým odcházejí spokojení a suší.
Utírám za tu dobu téměř suché ruce nacvičeným pohybem do kalhot, a mířím k východu.

"Cos' tam dělal takovou dobu?!"
Když řeknu, že přemýšlel, bude to znít hodně pitomě... "Nic."