Svět se zbláznil - a kdo to je?

Téměř podzimní slunce ještě neopustily všechny síly, na nebi totálně vymeteno. Sobota dopoledne. V podkrovní pracovně naprostý klid, stejně jako v sobotní hlavě. Blaženě mlasknu nad vonící kávou a věnuji se pod otevřeným střešním oknem překladu, který mi v tu chvíli ani trochu nevadí, přestože je to práce.

Na chvíli se zastavím nad slovem „svět“ a zjišťuji, že tomuto slovu vlastně ani moc nerozumím – je to tato planeta? nebo i vše okolo ní? vesmír? Netuším. World champion - mistr světa bývá tradičně ten nejlepší na této planetě, ale Miss Universe – největší krasavice ve vesmíru bývá ta nejhezčí dívka kde? no, také na této planetě. Nebo, že bychom nabubřele neumožnili jiným mléčnodrážankám a ostatním účast v soutěži a nazvali výsledky okresního přeboru mistrovstvím vesmíru? No, pozvánku možná dostaly, jejich chyba, že nedorazily ... Angličtina mi tuto úvahu ani trochu neusnadňuje, protože „svět“ bere jako „earth“, „world“ i „universe“. Ještě větší hokej mi v, před chvílí vyrovnané a čisté, hlavě udělá představa či víra v „jiné světy“. To je zase co!? Začíná se to nějak komplikovat. A co teprve, když si někdo vytvoří vlastní svět, žije ve svém světě. Máme ho převážně tak trochu za podivína. Má to zřejmě znamenat, že ten „náš“, společný svět je lepší nebo normálnější než privátní průmět a interpretace téhož.

Pak jsou tu země třetího světa a země rozvojového světa, podmořský svět, svět ženy, svět motorů, neznámé světy, válka světů, mladý svět, rybník Svět, světová krize a svět patří nám ... Opravdu jen výjimečně jsem schopen si udělat představu, co by to vlastně mělo znamenat.

Zvednu zmučenou hlavu k oknu nad sebou, nasaji svěží vzduch a zaposlouchám se do světa kolem sebe. Tváří se celkem přátelsky, pod dveřmi se vplížila vůně sobotního oběda. Poslední hlt kávy. Není důvod se dál lynčovat existenciálními úvahami.  :-)