Státní pokrytectví v oblaku dýmu

Zapálená cigareta je nabitá zbraň. Převážně slouží k sebevraždě, kosí i ve svém okolí. Jsem kuřák. Potenciální sebevrah a vrah. Jsem ochoten přistoupit na určitá pravidla, abych přestal být nebezpečný svému okolí. Nesnáším ale řešení, na jejichž konci je nažraný vlk a celá koza!   

Dlouholetý státní tlak na omezování kouření začíná přinášet ovoce: Před pár lety bych se do krve hádal, že zákaz kouření v (soukromých) restauracích, je prasárna omezující soukromé podnikání. Byl bych se obával, že podobně by pak bylo možné uzákonit kdykoli cokoli bez ohledu na práva a svobody občanů. Dnes jsem stále přesvědčen o tomtéž, jenže už jsem si nějak zvykl, a nekuřácké (nebo polokuřácké - jak mazaně české!!) hospody mi nevadí. Ba naopak, jsou příjemné, protože po návratu domů nesmrdím jako tchoř.

Je jasné, že země, v níž se podle průzkumů považuje pouhých 47% mladých lidí za nekuřáky, smrdí cigaretovým dýmem a Balkánem poměrně dost. Podle údajů Evropské komise v průměru kouří 28% obyvatel EU. V roce  2009 to bylo 29%. Restrikce se evidentně míjejí účinkem. Další oficiální čísla jsou ještě veselejší: u nás, ve Finsku a Slovinsku počet kuřáků narůstá.

Z tohoto pohledu je snaha ministerstva zdravotnictví zcela vymýtit do roku 2014 kouření z veřejných prostor celkem pochopitelná. Není mi ale příliš jasné, ze kterého prstu si vycucala dnes zveřejněnou informaci E. Králíková z Centra pro léčbu závislostí na tabáku oznamující, že "do týdne od zavedení nekuřáckých restaurací klesnou akutní infarkty myokardu v průměru o 17%". Nevypadá to trochu hodně účelově? V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na studii, kterou před řadou let zpracoval tabákový gigant Philip Morris pro americkou vládu. Prokazuje v ní, jak je pro stát kuřák nesmírně výhodný, jelikož nejenže nacpe do kasičky haldu peněz, ale také nestihne ty peníze moc užít ve formě důchodu, protože prostě umře. Studie byla jako neetická zavržena. Každopádně je jasné, že každý stát bojující proti kouření sedí tak trochu na dvou židlích. Na jedné straně potřebuje vybrat spotřební daň, DPH, atd., které tvoří nezanedbatelnou část příjmů státní kasy, potřebuje také, aby byl průměrný věk co nejkratší, na straně druhé hlasitě deklaruje, že si z etických nebo jakých důvodů přeje úplně něco jiného.

Tuto rozdvojenost se snaží nejstupidnějším možným způsobem řešit nejnovější (snad ne zcela oficiální) návrh předpokládající postupné zdražování cigaret na cílových 200-300 Kč za krabičku. Tím by se měl kompenzovat očekávaný úbytek kuřáků v řádu 8-9%. JENOMŽE TO SE NIKDY NESTANE!!! Nejen, že takto nehorázné zdražení nebude mít vliv na úbytek kuřáků, z hlediska výběru daně bude naprosto kontraproduktivní. Zafunguje úplně stejný efekt, jako zafungoval naposledy u benzínu a nafty, když jejich cena přelezla únosnou mez. Šedé a černé ekonomice nastanou zlaté časy. Už dnes český trh zaplavují cigarety propašované ze zemí, kde jsou levnější, pokud  nenasytný stát překročí mez únosnosti ještě více, bude z toho mít tak akorát houbeles. Vlk zůstane hladový a kozenka si toho ani nevšimne.