O krávách, hnoji a vidlích

neb: Bajka krátká, leč velepoučná, v níž vystupují zvířátka, petrovští, hromada howen a mnoho kocourkovských.

Je tomu chvíli přes dvacet let, co se vesničané rozhodli zásadně zrekonstruovat obecní kravín. Ten starý beztak čekal na poslední silnější poryv větru, který by ho sesunul kompletně k zemi. Netrvalo dlouho, ruka se k ruce přivinula, a na krásný, nový kravín se jezdili dívat lidé ze širokého okolí. On vlastně nebyl zase tak krásný. Ani vlastně nebyl tak docela nový. Jen hodně vápna a starých cihel z bouračky se použilo, a tak šlo první pohled celkem ošálit.

Kravěnky se přivázaly k lesknoucím se žlabům a sypalo se jim žrádlo, až mohly puknout. Spokojeně bučely a pohupovaly obrovskými hlavami. První předseda obecního družstva sklízel úspěchy, kam se pohnul - kravky fešácké, dojivost náramná ... Vše šlo jak na drátkách. Další předsedové měli pořád z čeho těžit, přestože výsledky už nebyly tak ohromující, dokonce některé strakatice přestávaly žrát a lezly z nich žebra. Ani kravín už se ve slunci neskvěl tak, jak před lety. Tu a tam prasklo nějaké potrubí, občas zatékalo střechou, ale díry se daly zalepit, tak jaképak štráchy. Prostředky, kterých se začalo zoufale nedostávat, se ušetřily propuštěním několika pohůnků, kteří stejně jen kydali hnůj a dělali další nedůležité práce za nehorázný plat.

Co na to krávy? První generace už zapomněla, jaké to bylo na začátku, druhá generace to nikdy nezažila. Přísun čehosi, co se dalo sežrat, byl dostatečný, tak jim vlastně nic nechybělo. Jen některé z nich vedly buřičské řeči, jakože je v těch sračkách a smradu žít už nebaví, ale byly to jen výkřiky, kterých si nikdo moc nevšímal. Do kravína se už návštěvy nevodily, takže bylo každému celkem jedno, že ten dobytek stojí po kolena zabořen do třímetrové hromady hnoje. Ze stáje byly koneckonců slyšet hlasy, že je to fajn, a že ty sračky v zimě pěkně hřejí ...

Léta běžela, spokojenost vesničanů s chátrajícím kravínem a vyzáblými, nedojícími krávami klesla na bod mrazu. Nespokojené bučení nesoucí se noční krajinou budilo lidi ze spánku, a tak padlo rozhodnutí zvolit nového, akčního předsedu, který by problém za ostatní rychle vyřešil.
Plán byl jasný: Protože krávy stály na tak vysoké hromadě hnoje, že už se téměř dotýkaly rohama plechové střechy kravína, je nutno zvýšit střechu!!!

Předsednický kandidát před volbami říkal, že má řešení, proto byl také zvolen. Jenže nikoho ani ve snu nenapadlo, že by snad mohl mít jiné řešení než to obecně známé a přijímané.
K nevýslovnému zděšení všech najal zpět před lety propuštěné pohůnky, dokonce se úplně vykašlal na zvyšování střechy (které bylo přeci tak jednoduché!). Místo toho kdesi vyštrachali úplně rezavé vidle, a těmi vidlemi začali zpracovávat letitou haldu sraček!! Zpočátku se všichni usmívali, protože bylo jasné, že těch pár titěrných lidiček s vidlemi v rukách nemají proti velehoře nejmenší šanci. Když se ale na jedné straně začala po nějaké době poddolovaná hromada naklánět, úsměvy se zkřivily do nenávistného šklebu. Jedním z důvodů bylo taky to, že hnůj z kravína vozili kamsi na skládku přes celou vesnici, která tudíž páchla až hanba.

Když si začaly stěžovat i krávy, kterým najednou začaly ujíždět kopyta, protože stály nakřivo, bylo rozhodnuto: "Předseda musí pryč!!! To by tak hrálo zavádět nám tady nové pořádky!" Jak řekli, tak udělali. Konec.

Tři krátká ponaučení:
1) Když jsi po krk ve sračkách, nehýbej se, mohlo by to být horší.
2) Vidlákům vidlemi vládnout nelze.
3) Kráva bude vždycky jen blbou krávou.

Dobrou chuť k obědu a hezký víkend. Martin Kočí