Kaleidoskop z hlavního města vína

Konečně celý den nepadlo slovo o politice, konečně bylo jedno, kdo koho a proč volí! Skvělá i odporná vína tento víkend tekla proudem, stejně jako nebraly konce proudy jejich znalých i neznalých milovníků a obdivovatelů z celé republiky.

"Včera jsem celý den hlídal v penzionu malou, manželka obešla třicet sklepů a udělala degustaci za oba. Teď nakoupíme co vybrala a fičíme domů."

Sděloval v neděli po desáté hodině ranní komusi asi pětadvacetiletý sympaťák s dvouletou dcerou na rukách ve frontě zájemců, kteří si v sobotu během dne vybrali ve sklepě pana Zapletala, a teď , lehce znaveni, přišli nakoupit. S obdivem jsem se ohlédnul na toho obětavce (přijet do Velkých Bílovic, hrát si s dítětem a neochutnat žádné víno...) a současně šťastlivce (milující žena za něj nachodila řadu kilometrů a ochutnala nějakých 80-100 vzorků vína ...) a vyslal k němu chápající úsměv.

"Hele, Járo, pocem, tady maj' výborný škvarkýý!"
Volala v sobotní podvečer hlava paní Járové vystrčená ze dveří sklepa u Bílků, kde se na malém prostoru tísnilo asi dvacet ze čtyř a půl tisíc lidí. Domácí rodinný tým s nekonečnou trpělivostí a laskavostí v té chvíli odpovídal už sedmou hodinu na tytéž otázky a naléval vzorky svých produktů do přistrčeného lesa sklenic.

"Já se nikam necpu, vy jste ňákej pomalej."
Sdělila mi asi čtyřicetiletá peroxidová krasavice poté, co mě věnovala ligový bodyček a slyšela můj protest. Evidentně měla pár sklepů a vzorků náskok (celkem jich bylo pro hosty tuto sobotu otevřených neskutečných 44, naše skupina stihla s vypětím sil navštívit sotva polovinu ...).

"Li' to, kura, pod tlakem!"
Řval jak tygr ve dveřích do sklepa pana Zemánka v Portugalové uličce vedoucí bandy z Ostravy rozjeté jak mezinárodní rychlík. Majitel s vševědoucím úsměvem v klidu naléval perly typu Tramín 07 výběr z hroznů, Kerner 09 kabinet nebo výtečné Rulandské modré.

"Jasně, vy jste včera pili Sauvignon a moc vám chutnalo Zweigeltrebe."
Totálně nás dostal v neděli ráno, když jsme si přišli nakoupit něco dobrot, pan Osička tím, že si nejen zapamatoval naše ksichty mezi tou nekonečnou řekou hostí předchozí den, ale také věděl, pro co jsme si přišli.

"No, trochu se nám to rozjelo."
Bezelstně reagoval na otázku, jestli v tom ryzlinku není náhodou mléčné kvašení, zřejmě zaměstnanec vinařské fabriky Mádl s hezkými prostorami, miliónem diplomů a špatným vínem. Nicméně, soutěž o nejhorší víno vyhrála o deset koňských délek továrna Vinopol, kterou jsme přejmenovali na Lihopal a jednohlasně udělili titul "bliják roku".

O víkendu se tedy na chvíli Velké Bílovice staly hlavním vinařským městem této země. Pátý ročník akce "Ze sklepa do sklepa" byl dokonalý, organizačně fantasticky zvládnutý (vše se obešlo bez jediného policisty), marketingově jakbysmet (přestože cíl je jasný, všichni jsou spokojeni). Tisíce lidí pohybujících se prostorem s oranžovými taštičkami kolem krku, se skleničkou v jedné ruce a mapkou v druhé mi zůstanou na dlouho v paměti.