Dopadlo to?

Díky gravitaci to nepochybně dopadlo. Tedy, pokud to vůbec letělo. Ale ono to možná vlastně ani neletělo, přesto to v poslední době tak často dopadlo, až by jednoho napadlo, co kdyby to taky někdy nedopadlo. A ono jo!

Že je jazyk živý organismus neustále vdechující nové neokoukané, nevyčichlé a nevšední prvky na straně jedné, a vyvrhující vyčpěliny v podobě archaismů či jiných neústrojností na straně druhé, je evidentní. Že jazykový purismus vždy byl, je a bude nesmyslný, je stejně tak evidentní. Že jsou mnozí uživatelé jazyka lojzíci, které pánbů nebo rodiče v mládí zanedbali, a kteří zřejmě jen z totální neschopnosti tu a tam vyrobí lingvistickou  zhovadilost, není až tak evidentní, leč pravdivé.
Smutek vstupuje do duše, když se z televize a jiných médií hrnou zázračné vazby typu "nedává to logiku", případně neobyčejně populární rádoby eufemistická hnusoba "pochybení" používaná kdykoli někdo něco totálně zprasí. Pro sběratele podobných zázraků se v poslední době vskutku urodilo, kosit by se daly..

Další v roji supernov jasně svítících na českém jazykovém nebi je titulní vazba se slovem "dopadnout".
Vnímáte okolo sebe spojení typu: Doufám, že to dopadne. / Tak to nedopadlo. / Tak ať ti to dopadne. / Tentokrát už to musí dopadnout. ...........?? Dřív to vypadalo tak, že něco musí dopadnout nějak (špatně, dobře, nerozhodně, neslavně ...). Inu - rychlá doba žádá rychlá slova, činy, ... Na mysl přichází ošuntělý a nekorektní pražsko-ostravský vtip: "A helééé, proč vy v Ostravě mluvítééé všichnííí tak krátcééé?" - "Bo neni čas, p..o!"

Jen věřme, že i tato supernova zhasne a dopadne stejně rychle jako se rozzářila.