2 povzdechy nad vysokými školami

První slza skápne za chudobou vysokoškolských pedagogů, druhá za propastmi v kvalitě těchto institucí, které nemají na nic vliv.

Dávná kolegyně, vynikající angličtinářka před sedmi lety usoudila, že akademická kariéra je přesně to, po čem její duše touží. Opustila tedy své dosavadní aktivity a nechala se zlákat místem odborné asistentky na vysoké škole. Je fuk, na které, nicméně státní. Loni jsme se po letech setkali, promluvili, zavzpomínali. Nikdy příliš netoužila po bohatství, proto mě překvapilo, že k plnému úvazku na fakultě ještě po odpoledních a večerech vyučuje na několika jazykovkách. Postěžovala si na téma mizerného platu a snažila se mě přesvědčit o nezbytnosti svého druhého úvazku. Chvíli jsem nablble špásoval na téma prachatých nevěst a solidní střední třídy, do které se všude na světě VŠ pedagogové řadí, až z ní vypadlo jakési podivně malé číslo. Po týdnu dalšího e-mailového popichování z mojí strany mi poslala svůj mzdový dekret:

Odborná VŠ asistentka XY, 12 let uznané praxe, úvazek 40!!! hodin týdně, zařazení do 10. mzdové třídy, 7. stupně, měsíční mzda ve výši 15.790,- Kč + osobní příplatek ve výši 1.200,- Kč. Celkem tedy 16.990,- Kč hrubého měsíčně.
K A T A S T R O F A ! ! ! Nemohu se zbavit dojmu, že i učitelé na základních školách mají výrazně víc. Už vím, proč po večerech učí. Nevím ale, proč ráno vstává z postele a chodí do práce ...

-------------------------------------------------------

Absolventi nepřeberného množství vysokých škol v této zemi zvesela vylétávají otitulováni do života, kde na ně čeká nástrah jako v počítačové arkádě. Konkurence přituhuje úměrně snižujícímu se počtu solidních pracovních příležitostí. S čerstvým diplomem v ruce jsou si všichni v očích zaměstnavatele téměř rovni. Skutečně jsou? Bohužel je zatím zkušenost taková, že zaměstnavatelé na volnou pozici hledají člověka s konkrétním vzděláním, nezajímá je ale, kde ke svému vzdělání přišli. Výjimkou je snad jen Univerzita Karlova. Konkurence mezi vysokými školami z hlediska kvality poskytnutého vzdělání a následného uplatnění absolventů na pracovním trhu je následkem toho téměř nulová. Proto si také výtečně vedou i ty nejtragičtější. Velmi konkrétním odstrašujícím příkladem za mnohé budiž Evropský polytechnický institut , soukromá vysoká škola "řádící" na jižní Moravě a expandující měrou nevídanou. Pověst má tu nejhorší možnou, studující krčí rameny a vcelku logicky argumentují, že je vlastně jedno, kde studují, hlavně, že bez problémů za svých bezmála čtyřicet tisíc ročně dostudují a potřebný papír dostanou. Při pohledu na seznam vyučujících naskakuje husí kůže - učit zde může, s nepatrnou nadsázkou, každý. Jsou ale slušně placeni, tak je reputace školy netrápí. Nesmírně se těším na dobu (a věřím, že přijde), kdy BUDE DŮLEŽITÉ, KDE daný uchazeč o zaměstnání (nebo cokoli jiného) studoval: "Aha, ve Zlíně ... hmmm ... Víte, máme tady člověka, který studoval v Budějovicích. Tak se nezlobte, na shledanou." (města jsou zvolena zcela náhodně) Dokonce si snadno dovedu představit systém ratingu všech státních i soukromých fakult beroucí v potaz celý velký balík kritérií. Ty nejlepší by pak byly zárukou špičkových výstupů, poptávka po jejich absolventech by nepochybně byla významně vyšší než u chvostíků umístěných ve spodních patrech seznamu. Za možnost studovat na těchto super pracovištích by každý rád zaplatil školné, druhá strana by zase nalákala ty méně ambiciózní na nulové poplatky. Takovýto jednoduchý systém by vyřešil celý pytel stávajících problémů, a hlavně: Konečně by se oddělilo zrno od plev!!