Nákaza parazitickým prvokem Toxoplasma gondii srpkovitého tvaru bývá řazena mezi komplikace, která asi nejvíce vyvede z míry nastávající maminky. U většiny lidí má však průběh bez klinických příznaků a v těle člověka zůstává jako klidová forma. Jedná se o nejrozšířenějšího parazita v rozvinutých zemích. Může ovlivnit naši osobnost?
V některých zemích se výskyt v populaci udává až 80%. Záleží na stravovacích návycích. Zjištění nákazy je jednoduché stačí krevní odběr a zaslání vzorku do asi 12 specializovaných laboratoří v ČR. Nákaza se vyskytuje na celém světě u většiny domácích zvířat a divoce žijících zvířat. Dokonalý pohlavní cyklus parazita je možný jen v epitelu trávicího traktu kočkovitých šelem. Ostatní zvířata, ale i člověk jsou jen vedlejší hostitelé nepohlavních stadií toxoplasmosy. Zdrojem nákazy nejčastěji bývají infikovaná zvířata, jejich ošetřování, stahování, vyvrhování, nedostatečná tepelná úprava masa, písek znečištěný trusem, přenos se uskutečňuje per os, vdechnutím nebo spojivkou.
Po perorální infekci pronikají sporozoiti (z oocyst) a bradyzoiti (z tkáňových cyst) do střevní sliznice, zde se mění v tachyzoity, intenzivně se množí a pronikají do ostatních tkání a vytvářejí zde zánět. Většina zdravých jedinců překoná toto stádium asymptomaticky nebo jen s mírnými příznaky a infekce přejde do latentní formy. Tachyzoiti mizí z krve a přeměňují se v bradyzoity. Jejich skupiny (tkáňové cysty) jsou lokalizované nejčastěji v nervové tkáni (v mozku). U osob s nepoškozeným imunitním systémem trvá zřejmě stádium latentní toxoplasmosy po celý život osoby, aniž by jakýmkoli způsobem negativně ovlivňovalo jejich zdravotní stav. Nedávné výsledky srovnávacích studií však ukázaly, že osoby s latentní toxoplasmosou se od osob nenakažených liší hodnotami určitých psychologických faktorů.
Vzhledem k tomu, že existuje positivní korelace mezi délkou infekce a mírou posunu v těchto faktorech, lze očekávat, že příslušné změny jsou vyvolány přítomností parasita (nikoli že by osoby s určitým psychologickým profilem se s větší pravděpodobností nakazily T. gondii).
Jelikož se Toxoplasma přenáší z mezihostitele do definitivního hostitele (kočkovité šelmy) pouze prostřednictvím predace, jsou změny v chování mezihostitele většinou považovány za projevy manipulační aktivity parasita, směřující ke zvýšení pravděpodobnosti ulovení mezihostitele šelmou. V případě, že je mezihostitel člověk je z biologického hlediska manipulační aktivita neproduktivní, ale...
Práce Evolutionary papers: Rozdíly v osobnostním profilu biologů nakažených a nenakažených T. gondii (J. Flegr, Š. Hrdá a J. Havlíček) ukazuje na souboru 443 osob (243 mužů a 200 žen), že je tomu právě naopak. Pomocí 16- faktorového Cattellova dotazníku byly popsány osobnostní rysy osob a byly sledovány rozdíly mezi nakaženými a osobami, které parasitosu nikdy neprodělali. Z mužů bylo 69 (28,4%) Toxoplasma pozitivních, z žen bylo pozitivních 44 (22,0%).
Bylo zjištěno, že u následujících osobnostních rysů je vliv T. gondii opačný u mužů a žen.
uzavřený, nepřízpůsobivý vřelý, společenský
důvěřivý podezíravý
prostý rafinovaný
nedostatek kontroly, laxnost sebekontrola, vnitřní vůle
Toxoplasma-pozitivní muži mají především nižší ochotu respektovat sociální pravidla a normy, vyšší podezřívavost, žárlivost a vyšší nejistotu, pocit ohrožení. Toxoplasma-pozitivní ženy mají především vyšší srdečnost, otevřenost, bezstarostnost. Jestliže uvažujeme muže a ženy dohromady, můžeme zevšeobecnit, že osoby s latentní toxoplasmosou zaujímají méně extrémní postoje ve faktorech (střízlivost x entusiasmus), (pragmatismus x bohémství) , (konservativismus x radikalismus) a (flegmatismus x vysoká ergická tense).
Pozorovaný rozdíl v psychologických profilech Toxoplasma-negativních a Toxoplasma-pozitivních osob může mít dvě principielně odlišné příčiny. Může vznikat až po nákaze v důsledku působení parazita na organismus hostitele, nebo může existence rozdílů nákaze naopak předcházet. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost nákazy souvisí s chováním člověka, konkrétně s tím, zda osoba jí syrové maso nebo přichází do kontaktu s kočkou, je možné, že lidé s určitým psychologickým profilem častěji vykazují toto rizikové chování a tedy se i s větší pravděpodobností nakazí toxoplasmosou. Přinejmenším dva důvody však spíše svědčí pro první možnost, tj. pro možnost, že pozorované změny jsou vyvolávány toxoplasmosou. U mužů a u žen jsou prakticky vždy pozorovány posuny jednotlivých faktorů opačným směrem. Není příliš důležité, zda tyto změny jsou reálné, nebo zda se tak jednotlivé osoby pouze stylizují. V obou případech je vysoce nepravděpodobné, že by opačné změny psychiky u mužů a u žen zvyšovaly pravděpodobnost stejného chování (zvyšujícího pravděpodobnost nákazy prvokem T. gondii). Celá řada psychologických faktorů se u nakažených osob vyskytuje v méně extremních formách, než u osob zdravých. Opět se zdá dosti nepravděpodobné, že by právě průměrné hodnoty psychologických faktorů (nikoli jeden nebo druhý extrém) zvyšovaly pravděpodobnost nákazy.
V některých těžkých případech akutní toxoplasmosy byla zaznamenána některá neurotická onemocnění s následnou hospitalizací, ale pokud by existovala souvislost mezi manipulační aktivitou parazita a změnou osobnostních rysů nakažené osoby, jednalo by se s přihlédnutím k vysokým číslům výskytu ve světové populaci o závažný a přehlížený problém.
