Opravdu hrozí světu všudypřítomná cenzura?

Koukám, že se zde roztrhl pytel s články na téma změn ve filmech, ve zveřejňování názorů a soch, nebo vlajek. Když to člověk tak čte, říká si, jestli se opět svět neřítí do nějaké nové totality. Jaká je pravda?

Totalita hrozí vždy a síla demokracie je tak velká, jak silné je demokratické smýšlení občanů. Jak moc občané ve skutečnosti občany jsou. To co se dnes děje, to samozřejmě probouzí otázku, zda svobody nejsou v ohrožení a zda se na nás nechystá nějaký nový bič.

My jako lidé, máme jednu děsivou vlastnost. Jsme sebevědomí jen tehdy, když je to bezpečné a když v tom nejsme sami. Jakmile ale hrozí nějaké problémy, stáhneme se do svého osobního prostoru a maximálně v hospodě u piva brbláme na poměry. Anebo tajně posloucháme nějaká internetová "svobodná radia"

To nahrává těm, kteří by rádi vládli, ovládali a říkali co je správné a co správné není. Co se smí a co ne. Někdo tomu říká mlčící většina, v Československu se vžil ještě jeden název, autocenzura. To tehdy, když některý tvůrce chtěl například film nebo hudbu zveřejnit ale schválně tam dělal kroky, aby nikdo nemohl nic namítat. K dokonalosti to dovedla například paní Věra Chytilová, která do svých filmů dávala velice ostré erotické scény s vědomím, že to bolševik zakáže ale současně si nevšimne poselství celého filmu. Geniální.

To co se dnes děje v USA a co se pomalu šíří do celého světa se této situace velice podobá. Různé firmy a společnosti i soukromé osoby se v obavě aby si nezadali, uchylují k různým formám autocenzury, místy až sebedestrukce. Objevují se úvahy o změnách obalů různých výrobků, notoricky známé je vyřazení některých filmů z nabídek streamovacích služeb ( mimochodem, kolik z vás vidělo film Jih proti Severu?, Je to jeden z nejnudnějších filmů v dějinách USA)  Nejen to, vznikají nátlaky jak se chovat k ženám, co smíme co ne ( nezávisle na tom co ta která žena chce či ne) Takhle bych mohl pokračovat. Důležité ale je, že to vše se v drtivé většině případů děje nezávisle na úředních oficiálních příkazech. Že se jedná o autocenzuru. O vlastní připosrané rozhodnutí každého jednotlivého subjektu ( jistě jsou i výjimky, jako například ve Švédsku kauza knihy Pipi dlouhá punčocha). Ale ptá se někdo jaké to má následky? Odpověď je prostá. Ona mlčící většina se ještě více uzavře do své skořápky a začne se utápět v slzách marnosti a nemohoucnosti. Namísto aby přestali mlčet a oněm například streamovacím službám dali jasně najevo, že to tolerovat nebudou, tak mlčí nebo píší na sociální sítě sáhodlouhé litánie o cenzuře.

Pokud to co jsem dosud napsal nedává někomu smysl, napíšu to v jedné větě. 

Žádná cenzura ve skutečnosti není.

Existují tlaky a požadavky, které ovšem nikdo z nás nemusí akceptovat. Nemusíme mlčet a bát se říct co si opravdu myslíme. Nikdo nás ani nezavře ani nevyhodí z práce, pokud neporušíme zákony. Platí to dnes a jestli to bude platit i zítra, to záleží na tom, jestli budeme ochotní přestat mlčet. Protože to mlčení nahrává těm, co by rádi svět přizpůsobili svým představám

Mým oblíbeným tématem je Izrael a ten má s mlčením nedobré zkušenosti. Celosvětově je nevhodné říkat pravdu. Že nedochází k žádné diskriminaci, že Arabové jsou svéprávnou součástí společnosti. Co se ale dočtete v mediích? Kecy. Většinou. A stejná situace je v USA. A také začíná být v Evropě. CNN vám jen velice neochotně řekne pravdu o demonstracích. Jak to celé začalo už se skoro nedozvíte. Všude jen čteme Black Lives Matter. Nikoliv že All lives matter, nebo ještě lépe ALL IS ONE. To se nehodí. Je to ale cenzura?

Není. Je to neschopnost a patolízalství novinářů. Snaha zavděčit se. Levicové myšlení je dnes in. Patří to k bontonu a tak se i v ulicích Prahy můžeme setkat s hesly jako ACAB. Nebo pokřikem Black lives matter. A že to v Česku není matter, to nikoho moc nezajímá. Cenzura? Kdepak, jen ponížený úklon. Ale komu? Řvoucí menšině, protože ta většina prostě mlčí. A to je velká hrozba.

Naštěstí konkrétně v USA je možné v současnosti sledovat velký nárůst mezi černošským obyvatelstvem těch, kteří jsou už kampaní BLM unavení, a kteří zcela otevřeně říkají, že je to vše jeden velký blbinec a že každý se má tak, jak se snaží a jak usiluje. A to dává naději i pro Evropu, že se otupí ostří podobným výtržníkům a vandalům jako je Antifa, kteří si pletou svobodu s anarchií. 

A možná to přinese i šanci na to, že mlčící většina opustí modus prince Bajaji a začne konečně přispívat k dění ve společnosti.  Protože je krajně nelogické, aby se většina dobrovolně podrobovala menšině a blábolila o cenzuře, když veškerou sílu mají ve svých rukou.

Doporučují dnes speciálně následující video:

Najděte si i další videa těchto dvojčat. Jsou super. 

Ale ani na hudbu dnes nezapomenu. Momentálně ulítám na téhle partičce.