Muži – v(d)ěčné téma k rozhovoru

Vždycky mi přišlo děsivé, jak se z některých inteligentních, zajímavých a silných žen může během několika hormony nabitých minut stát ubrečená třesoucí se sladká lepivá hmota. A stačí jediné – zmínka o jejich Osudovém, Aktuálním nebo někom jiném, z koho jsou právě „hotové“. Je to hloupé, trapné a zbytečné. Vím to. A provozuji to také.  

„…a pak jsem tam prisla a on uz tam nebyl!“

Nedávno jsem si uvědomila fakt, že ženy jsou schopné bavit se téměř výhradně o mužích. Je jedno, jestli jsou to studentky maturitního ročníku nebo vrcholové managerky – odhadem 80% veškeré komunikace se točí kolem jejich partnerů, milenců, kamarádů… Případně partnerů, milenců a kamarádů dalších žen, které právě nejsou přítomné. Polovina času této části rozhovoru pak patří výhradně člověku, který danou ženu právě zaměstnává nejvíce. V mysli, hormonální rovině nebo v posteli. Několikahodinové paralelní monology plné vzdychání, slz, zoufání, nadávání a cukrování. Nevím proč nás to tak baví? Nemůžeme se snad s kamarádkami sejít a bavit se úplně „normálně“? Ale CO je to téma, které je „normální“?

Dobře, pomiňme skutečnost, že ženy prostě považují téma „muži“ za vděčné a rády ho probírají. Prostě takové jsou a nic s tím nenadělají. Koneckonců -  vztahy jsou většinou velmi zábavná, zajímaví a inspirující součást života, tak proč ne? Jenže jistí lidé (a zvlášť rozhovor o nich) dokáží v určitých ženách typu Jekyll vzbudit jakousi mírumilovnější obdobu pana Hydea. Z cynické, vtipné a úžasné ženy se tak už při prvním vyslovení jeho jména stane „cosi“. Z tohle pubertální holkou přeci nekamarádíte? Kam schovala vaši skutečnou kamarádku a její nekonečné přívaly sarkastických poznámek? Kde je ta žena vamp s drsným výrazem punkové rebelky? A proč místo sebe poslala tu divnou pipku, co se rozplývá nad něčími mužnými rameny, sexy hlasem nebo krásným tvarem přirození?

Nevím, jestli bývají podobně postiženi i muži. Minimálně se mnou se v podobném duchu příliš nebaví (což možná bude také tím, že mé rozhovory s muži se většinou ubírají směrem k sexu a jak jistě uznáte – sex a cukrování je spojení ještě trapnější než cukrování samotné). V tom případě by mě skutečně zajímalo, co se běžně rozebírá v typických „mužských“ rozhovorech? Co se řeší s kámoši na pivu, když ne přítelkyně, milenky a kamarádky? Mají snad muži nějaký další, před námi skrytý život, o kterém si vyprávějí? Žijí snad ženy pořád lapené v sociální síti, že nejdůležitějším prvkem jejich života je založit rodinu? Což bezpochyby důležité je, ale nejsem si úplně jistá, že je také nutné to stále dokola probírat.

Asi se s tím budu muset smířit. Nebude to těžké – i já ráda mluvím o svých Osudových, Úžasných a Aktuálních mužích (nejlépe o všech dohromady). Budu se tedy snažit vecpat práci, kulturu, školu, cestování a další zbytečnosti do pětiny času vymezeného na povídání. Devadesát procent svého života vecpu do dvaceti procent a zbylou desetinu roztáhnu na desetin osm. Na mě je to trochu složité počítání, takže se uchýlím k obvyklé kamufláži – když budu mluvit o práci, proberu také všechny kolegy mužského pohlaví a rázem můžu zařadit tuto část do kolonky „muži“.