Všichni chlapi jsou stejní!!! Zhruba...

Všichni muži jsou stejní! Říká se... A není to spíš tím, že si prostě jen stále vybíráme ty samé typy, pouze v novém "obalu"?

"Ze prej moc piju a nosim desny hadry... a proc dala kopacky tobe?"
Pevně věřím, že existují miliony druhů mužů. Jen mě prostě zaujmou vždy jen příslušníci jednoho segmentu. Můžu dělat všechno možné - vydávat se za nudnou knihomolku i dominu v latexu, krást se na VIP večírky i navštěvovat nechutné přístavní putyky, cestovat první třídou i stopem... nebo se třeba stavět na hlavu, ale stejně vždycky skončím v náručí toho samého. Tedy - skoro toho samého...
Už od chvíle, kdy nám dojde, že nechceme být single, víme, kdo by zhruba měl být naším partnerem. Zhruba. A pak toho "pana Zhruba" najdeme, lapíme a chvilku se ho snažíme ochočit. Po čase to buď vzdáme, nebo uteče sám. A víme víc! Víme, že by měl "Zhruba" takhle vypadat a takhle se chovat k našim rodičům, ale rozhodně by neměl mít takovýhle postoj k penězům a k práci. A hledáme dál... Najdeme jiného - podobného, s vyhovujícím pracovním nasazením a s vyhovující výší účtu. Ale! Nemá rád psy! A tak hledáme dál. A najdeme. Ale... Po čase víme, že jsme si sice na svém ideálu vytvořili nánosy požadavků, přes které vlak nejede, ale v jádru je to chlapík ZHRUBA stejný...
Ale aspoň se posouváme. Trochu...
Psychologové tvrdí, že koloběh hledání stále těch samých partnerů je zcela přirozený. Najdeme si muže "A", který se nechce ženit. My se vdávat chceme. Po dlouhém přemlouvání se s mužem "A" rozejdeme a chceme se léčit samotou, žádné vážné vztahy. Takže si najdeme jen někoho pro pobavení - muže "B". Jenže - šíleně se zamilujeme a chceme se vdávat! On ne, on nekonvertoval ze škatulky "chci se jen bavit". Po čase přemlouvání ke svatbě se rozejdeme. A chceme se léčit samotou... Vytloukání klínu klínem. (I když to není zrovna vhodné přirovnání, pokud nejste na ženy...)
Začarované kruhy v hledání partnerů jsou však stejně neefektivní, střídáme-li dva různé druhy mužů. Tak kupříkladu - milujete hodného, milého chlapa, co má rád vaše rodiče, vaši kočku i vaše úchylky. Dobře vaří, dobře vypadá... Ale nevzrušuje vás. Začínáte se v posteli nudit. Začínáte ho podvádět s někým, kdo sice není ani zdaleka tak hodný (pravděpodobně je to dokonce pěkný sviňák), ale vzrušuje vás. Máte výčitky svědomí, správňáka opouštíte a vrháte se do náručí sviňáka. Žijete ve vášnivém vztahu se sviňákem, užíváte si sex, ale musíte vařit. Nesnáší vaše rodiče a vašim úchylkám se vysmívá. Dramaticky opouštíte sviňáka a léčí vás správňák číslo 2...
Proč chodit stále s novými muži? Proč prostě nemít dva a ve vhodných intervalech je měnit? Anebo jen jednoho a v pravidelných intervalech se s ním rozcházet? Stejně jsou na jedno brdo, tak co?
A co radí psychologové? Klasika. Při každém problému je důležité jediné - přiznat si ho. Běžte a řekněte si nahlas: "Vybírám si stále ty samé muže, a proto mě pořád štvou!" To není tak, že by všichni muži byli hajzlové, to jen vy trpíte obsesí na hajzly...
Tak co? Kdo je ten váš? Jak ho lze paušalizovat? Arogantní kariérista s naditou peněženkou? Ženáč, co "to má doma špatné"? Šovinistický buran s širokými rameny? Podnikatel s holčičím zadkem a oidipovským komplexem? Kytarista v kožené bundě s vysokými cíli? Fotbalista s koženými potahy v autě s vysokými otáčkami? Introvert s panickým strachem z ptáků?
Proč pořád tvrdíme, že nevíme, co chceme, když stačí zapátrat v davech našich minulých lásek a rázem máme model našeho budoucího partnera. Protože k čemu hledat něco nového, když nás zase a znova uchvátí to samé, jen v bleděmodrém nebo dejme tomu zrzavém vydání?
Jdu si vyplnit profil na seznamku. Tentokrát budu extrémně konkrétní. Uvidíme, kdo se chytí… že by nějaký můj ex?