Proč se naučit zabíjet draky a kde najít princeznu?

Chtěla bych být princeznou - nosit nechutně růžové šaty, poflakovat se po zámeckých zahradách a znuděně čekat, než se dostaví přidělený princ a s ním "šťastně až do smrti". Aspoň tak se to přeci píše…

"Ja z toho cekani na prince snad chcipnu..."
Průměrná šestiletá holka má o světě a ideálním muži jasnou představu - nosí s sebou buchty od mámy a umí mluvit se zvířaty. V patnácti se už představa trochu liší - ideálem je oddaně milující upír. Nebo vlkodlak. A když kolem dvacítky přestoupíme z oddělení pohádek do oddělení reality (alespoň tak si to myslíme), věříme, že i do nás na ulici vrazí pan Božský. Ale opravdu vrazí?
Život není pohádka. Říká se. Já říkám, že je. Jen pohádky končí právě včas, aby se copaté holčičky nedozvěděli, jak po svatbě princové pálí za mladšími princeznami, případně tráví většinu času v bitvách a své osudové ženy zanedbávají. Nevěříte? Tak se pohodlně usaďte a pozorně poslouchejte…
Žila - byla jednou jedna princezna. Do vínku jí bylo dáno, že si jednoho dne píchne trn do prstu (respektive - zlomí pár kostí) a usne (nebude moci nic dělat). Uběhne pár let (dní) a kolem náhodou projede krásný princ, princeznu políbí, ona se vzbudí (dál nebude moci nic dělat, ale bude jí to fuk), zamiluje se a budou spolu žít šťastně až do smrti (těžko říct, oba jsou ještě živí).
Nebo:
Popelka, vydíraná svou zlou macechou (tyranským šéfem) musela tvrdě dřít, i když se ostatní bavili (na večírku kde ona dřela). Když měla svou práci hotovou, vmísila se inkognito mezi hosty. Tancovala (popíjela na baru) s krásným princem. Nemohla však zůstat dlouho, aby ji macecha (šéf) nenačapala. Utekla proto z večírku tak rychle, že si zde zapomněla střevíček (notebook). Princ se nechtěl smířit s tím, že už ji nikdy neuvidí a s pomocí střevíčku (notebooku) ji našel a vyrval ze spárů macechy (přetáhl do své firmy). A žili spolu šťastně až do... účetní uzávěrky.
Pohádky jsou všude kolem nás, jen to "šťastně až do smrti" se nějak nekoná. Proč? Protože předstírání toho, že nás češou každé ráno ptáčkové, je namáhavé? Protože jednou vyřídit draka pro efekt před potencionální partnerkou lze, podruhé už je ale snazší pozvat deratizéra? Protože být princeznou nebo princem celý život je fakt fuška?
Jenže…
Chceme-li žít v pohádce, musíme se trochu snažit. Občas přestat být drsnou šéfkou a bezbranně padat do mdlob v zámeckých zahradách (jen čistě náhodou přímo do rukou zahradníka). Někdy překonat svou lenost či slabý žaludek a zabít holýma rukama zlou stvůru (nebo alespoň vánočního kapra či zákeřnou vosu za záclonou). A hned bude lépe. Pohádkověji. A třeba se i ten starý opelichaný gauč na chvíli promění v trůn…
Ale moderní princezny ví, že s princi je to na draka. Že je jednodušší kuchnout si trojhlavou saň sama a jít vysvobodit prince z té šlamastiky, do které se zase dostal. Princům dneška by měl někdo vysvětlit, že princezny vymřely, protože oni se nechovají jako princové. Jakmile začnou, vše se zase v dobré obrátí…
A to je konec, milé děti...
Jdu se vrátit do své věže. A jen abyste věděli - klíč je pod rohožkou…