Už je čas příteli

Kolik máme času? Máme čas na to, hádat se, ubližovat či skrývat se za úsměv? Máme čas na to čekat, až se TO něco stane a To něco vstoupí do našeho života? Až TO přijde tak potom budeme žít? Co když čas už není?

Už je čas příteli, bys pochopil,

že slovy Já i činy k Tobě promluvil.

Už je čas, od těchto věcí se odpoutat,

ve mne, má slova uvěřit, začít doufat.

Už je čas příteli, jinam jít,

na cestě této, nenajdeš již nic.

Dívám se na Tebe, jak hledáš víru,

kapsami ztrácíš dary, co máš, skrze díru.

Už je čas příteli, sám sebou se stát,

mne do života pusť a přestaň se mne bát.

Na stráži stojíš a čteš stále mnoho knih,

bys odhalil mne, tím jsi si jist.

Už je čas příteli, skrze srdce se dívat,

ve víru pozlátek světlo od stínu stříhat.

Vidět sám sebe i Tento svět,

v srdci slova Lásky začít pět.

Už je čas příteli, všem tady Sbohem říct,

i v poslední chvíli, dá se mnoho věcí napravit.

Nyní svůj úděl konečně již znáš,

času bylo málo, snad nyní jej sám sobě dáš!