Život se těžkým může zdát

Poslední dobou jsem myslela na lidi,  které jsem dlouho neviděla. Objevil se i pocit odcizení, smutku či nepochopení z toho, jak rychle odešli z mého života. Někdy jsem pocítila lítost nad tím, že se čas nedá vrátit. Jindy to byl smutek, že si nerozumím s lidmi, kterým jsem věřila. V takovém případě, byla hlava rychlejší a místo vděčnosti se objevilo opovržení. Myšlenky se množily a uklidnit je, se nedařilo. Nevím jak vy, ale mne vyčerpává vytváření situací a domýšlení si toho, co by bylo kdyby....a tak přišla tato slova (a mě se ulevilo):   

Život těžkým může se zdát,

když sám sebe, necháš bokem stát,

a řešíš těžkosti, to světlé nevnímáš,

před lehkostí z cest, často utíkáš.

Naučeni jsme byli, že to lehké se nevyplácí,

vše zaplatit si musíš, svoji tvrdou prací.

A ti, jež šťastní jsou, za podivné máme,

zato těm nemocným, pozornost svou dáme.

Život, tak těžkým se jeví,

když ten komu věříš, se změní,

a z pokladnice, kterou se ti stal,

vše, co mu řekneš, předává dál.

Slovíčka překroutí či zneužije,

nápady tvé, myšlenky použije.

Často tě třeba ani nevnímá,

přátelství k tobě jen předstírá.

Život tak těžkým, může být,

to, co jsi rozsypal, musíš si uklidit.

Slova všechna, co kdy byla řečena,

do tváře tvé mohou být vmetena,

Činy a skutky, které se staly,

můžeš vidět, jak ostatní je brali.

Jak se chováš sám k sobě jen,

ukazují ti lidé, každičký tvůj den.

I když život těžkým může se zdát,

vždy jsou lidé kol, které máš rád,

Když někteří odejdou, či jinými se stali,

nebo máš ten pocit, že místo dávání jen brali.

Či přítel, kterému jsi věřil, se jinak zachoval,

nebo se snad zlobíš, že slepě jsi důvěřoval.

Na chvilku se zastav a novou šanci si dej!

Pak přijde to těžké – jim na cestu požehnej.

Těžké je rád mít ty, co cestu jinou vybrali.

Těžké je rád mít i ty, co do háje tě poslali.

Slušně se chovat k těm, co na jazyku pomluvy mají,

a darovat úsměv těm, co všechno jenom brali.

Často hranice smíchu, vděčnosti zboříme,

do hlubin černých, myšlenek se noříme.

I přesto, že víme, že druzí jednají, jak se naučili,

očekávání máme, že snad s námi se už poučili.

I když život těžkým se může zdát,

cesty slušnosti a světla nemusíš se bát.

Někdy je těžké ty druhé nechat jít,

požehnat jim na cestu a v lásce je opustit.

Být vděčným za vše, co jsme s nimi prožili,

a v srdci cítit, že i ty drobnůstky jsme odpustili.