Jen mne se ptej

Mysl je potvora. Někdy předloží tak jasná vysvětlení, dodá závěry a konečná řešení, že neprotestujeme. A tak se neptáme. A když ano, otázky se mohou stát municí, kterou je dobré "použít" pro útok. Co takhle se ptát. Klást otázky tam, kde je třeba...je to velké umění?

Tak se mne ptej, já odpovědi mám,

nevím sice vše, do nebe se podívám.

Tak se mne ptej, jak se mám.

Na to odpovědi, vždycky znám.

Chceš mě znát víc, víc o mě vědět,

za mými zády se ptáš? Tam neuspěješ!

Znají mne pouze skrze mysl svou,

já mluvím ze srdce, odtud slova jdou.

Chceš mne znát, ale otázky nepokládáš.

Že všechno víš o mě, předpokládáš.

Všichni se měníme a jinou se mohu stát,

miluju ty změny, nemusím se již bát.

Pokud mne chceš trochu znát.

Přestaň se snažit, mne se bát.

Až pochopíš sebe a srdce tvé bude kvést,

nebudeš se druhých ptát, do mne nahlížet.

zeptáš se mého srdce, to odpověď Ti dá,

dneska již víš, že takhle se to dělat má.