Odpouštím

Je odpuštění těžké? Co, když není, co odpouštět a komu? Co když se všichni chovají a dělají jenom to, jak  nejlépe umí? Třeba nemají jiné zkušenosti? Nebo mají a je to jejich záměr? Odpustit? Nebo se trápit a v hlavě mít myšlenky na toho druhého?

Každým okamžikem můžeš Zemi opustit,

možná je vhodná doba ostatním odpustit.

Každým dnem je čas Sbohem dát,

na víru srdce, štěstí přísahat.

Okamžik je jak pírko, co vítr vzal,

vím, jak je těžké dát to, co život si sám bral.

Víru ze zkušeností svých tvoříme,

do niter našich, bázlivě se noříme.

Zkoumáme cesty, které okolo máme,

někdy radu, peníze, sami sebe dáme.

Avšak srdce ukryté se stále zdá,

zkoumáme, zda ten druhý pravdu má.

Okamžik poslední i pro lháře může být,

když odejde, pak nevíme jak trucovitost napravit.

Čas myšlenky odnese, rány zahojí,

však bolest řečeného se nikdy nezhojí.

Odpuštění bláznivým může být,

srdce i hlavu lehkou může způsobit.

Tak odpouštím nyní všem i celému světu!

K tomu stačí použít jenom tuto větu!