Že děti nesmí do restaurací?

Že by kdosi chtěl zmizíkovat přirozeně poctivé lidské (dokonce i pokrevní) vazby? Není to tak dávno, co jakási údajná epidemie oddělovala děti od prarodičů. Každý může sám cítit proč. Údajná epidemie je pryč,  takže...?  

Píše tu na toto téma pan Jan Šik, že je třeba  "přijmout zákon s jasně stanovenými normami"? 

A tak se ptám: Opravdu máme zákonů málo?

Napadá mě, že od dob Starého Říma se ve školách učí, že právní normy jsou třeba pro situace, když přestanou fungovat zdravé vztahy mezi lidmi. 

Nedávno jsem tu také přečetla článek od milé paní Ivany z Ameriky, že "...v Česku děti do 18 let do restaurací nesmějí". Jsem z přečteného maloučko v šoku.

Zejména začátek článku paní Ivany jsem četla znovu a znovu, abych si nevyložila mylně pravý význam slov, která paní Ivana použila - totiž, že do restaurací nesmí děti do 18 let a psi opravdu v Čechách. V Americe bych se nedivila ničemu, ale u nás doma? Že by mně něco uniklo? 

V restauracích několika amerických států jsem sice před pár lety vždycky byla bez dětí a bez psa, takže tam jsem mohla přehlédnout leccos. 

Doma v Čechách ale navštěvuji restaurace často, a to dříve i s dětmi, nedávno i s vnoučaty a často i se psem. Bydlím v centru Prahy, služebně často jezdím po celé republice, své sídlo v přírodě mám pod Krkonošemi.

Jak jsem stará, nikdy jsem nikde v Česku neviděla žádnou restauraci, kam by děti nesměly. Vysoké stoličky pro batolata jsou dnes už standardem, ovšem jen pro dobrovolné použití podle rozhodnutí rodičů.

Vím, že kdysi právní teorie řešila nějaký ojedinělý případ, kdy majitel před svou restauraci vystavil ceduli "zákaz vstupu dětí do 18 let a dospělým se psy", ale takový postup už v roce 2018 Česká obchodní inspekce (ČOI) zhodnotila jako diskriminaci z důvodu věku a tak porušení v Čechách platného právního řádu.

Troufám si i nadále myslet, že v Čechách veškerou zodpovědnost za chování svých dětí nesou jejich rodiče, za psy plně zodpovídá jejich majitel. Snad ještě i dnes, v době postfaktické.

Čili, prosím, když neuvěříme hned všemu, co kde kdo řekne, a raději budeme rozpouštět SVŮJ strach, co jsme dovolili do sebe od těch příliš hlasitých pustit, poznáme, že vztahy mezi lidmi se můžou uzdravovat nejprve U KAŽDÉHO  ZEVNITŘ, aby se přirozený a poctivý cit lidskosti na Zemi mohl zase vracet.

A zákonů budeme potřebovat třeba jen pár, stručných a přesných, jako je mívali Římani...

S úctou díky všem.