Hypnóza všech? Jak je Vám libo.

...abyste nepolevovali ve své lidsky přirozené touze, nalézt V SOBĚ radost duše, zdraví a čilost těla a tak stav lásky ke všemu a všem. Protože, jak vypočítal vzácný vědec Albert Einstein: "SYNCHRONICITA VŠEHO JE  ABSOLUTNÍ."

Všichni milí lidé, píšu zas, abyste nepolevovali ve své lidsky přirozené touze, nalézt V SOBĚ radost duše, čilost těla a tak stav lásky ke všemu a všem. Protože, jak vypočítal vzácný pan Albert Einstein: "SYNCHRONICITA VŠEHO JE  ABSOLUTNÍ."

1) Totiž 18.1.1981 jsem, sice už vdaná, ale ještě studentka UK, po 4 letech toužení a čekání porodila prvního syna. Porod byl příšerný, po 12 hodinách hrůzy mi zdravotníci dítě odnesli, abych prý si odpočinula. Ukázali mi ho pak na okamžik až za 2 dny. Co se ve mně dělo, že jsem po té hrůze netušila kde je moje milované miminko, to nikdo v době nastupujícího komunismu, kdy porod byl podle odborné literatury "osmihodinovou pracovní dobou" a kdy dokonce pro zájemce byly k dispozici týdenní jesle, neřešil. 

2)Po mnoha letech v ten den předevčírem mě zase klidně v mrazu v mých božských zahradách na zasněžené houpačce napadlo, jak je Vesmír dokonale jednoDuchý, že aby byla v člověku touha po dítěti opravdu nezkrotná, je rodič při početí dítěte okouzlen slastí a k tomu omámen  rouškou zapomnění, takže nemůže (s případně rozšířeným vizionářským vnímáním mimo lineární čas) ani tušit, čím takové děťátko, až rodičem dokonale opečovávané dospěje, svého stárnoucího rodiče obdaří. Chechtala jsem se tomu na té houpačce nahlas, asi mají někteří kritici pravdu, někdy nejsem "normální".
To jen mimochodem - vy, kdybyste TO při početí svého dítěte věděli, chtěli byste ho zas? 

3) Zkrátka mně tehdy v '81 z toho porodu zůstala necitlivá vnější část stehna levé nohy. To jsem zjistila náhodou, protože co necítíme, to nebolí. Službu konající lékař mi tehdy řekl, že nic zvláštního, to se občas děje a samo to zmizí.
Pak jsme všichni několik desetiletí tak nějak všelijak radostně žili až dosud, mrtvost mého levého stehna mi sice celé ty roky nijak zvlášť nepřekážela ani při cestování po celé Zemi, ani při seskoku z letadla, dokonce ani při sjezdovém lyžování, ale dosud nezmizela. 

4) Koncem roku 2019 jsem si při svém pobytu na New Zealand už i pohledem na obrazovky IT musela přiznat, že hybridní válka o níž jsem do té doby "věděla" jen ve svých vizích, už jede na Zemi, zejména v Evropě, na plné obrátky, protože tzv. realitu lidstvo tvoří svou myslí. Někteří lidé, (jako třeba exemplárně naše Jana, dosud manželka toho prvorozeného a já mám s ní soucit) bezskrupolózně bojují o moc, říkají bez ostychu, že "člověk je predátor", a tak kdo se jejich razanci nepodřídí, toho svými intrikami a podvody ničí, dokud nezničí. Takoví jsou, žel, skoro všichni politici a byznysmani. Zkrátka chtějí mít moc.
Pokud (výjimečně) tihle válečníci narazí na někoho, kdo se zničit nedá, protože se jich nebojí, když už poznal, že bránit se lžím pravdou nelze (to nebát se jsem si já dovolila moc), alespoň ho izolují. 
Aktuálně takto k podřízenosti do nového otroctví probíhá tato mašinérie hypnotizováním celé pozemské populace.
Copak jsme opravdu všichni zapomněli, co znamená "nouze", když jsme o ní (jak ji chudí třeli s bídou) slýchávali v pohádkách od dětství od svých nejbližších? A teď, všichni ve střední Evropě, my na rozdíl od většiny světa žijící v nadbytku, klidně respektujeme, že vyvolení v naší zemi vyhlásili stav nouze zákonem...? 
A tak mi předchozí 3 roky ukazovaly jasně, jak také už před lety konstatovala oficiální zpráva OSN, že "Lidskost mizí na planetě Zemi plošně...", a že jedni tuto dehumanizaci podporují bojem proti druhým, protože ještě netuší, že konají proti sobě.
Můžeme ale také začít vnímat, že jedinečnou kvalitu klimatu dnešní doby lze svobodně využít po svém. Totiž mainstream, aniž by měl úctu alespoň před tím Božským "Milujte se a množte se!", nenabádá občany k poctivé nezávislosti, k sebeúctě a k sebedůvěře (to je cestou ius naturale k lásce ke své duši), ale manipuluje je do hypnózy, kdy dovolené je jen tzv. dobro vytyčené tzv. elitami. 
Policejní státy takové dobro pohlídají, občané musí být laskavě podřízení a poslušní, je mi žinantní zase připomínat dystopická díla (George Orwell, Aldouse Huxley, Ray Bradbury...) víc než půl století stará. Raději už se nehodí podle návodu nahlas opakovat, že "patříme na západ", viďte, protože lidé chtějí "jen" v míru šťastně žít.

5) Tak jsem si už koncem roku 2023 po odchodu z advokátní komory v nově nabyté skutečné nezávislosti užívala hluboce niterně svou pravdu, že správně je všecko, a co není radostné, to je užitečné pro náš možný další mentální růst. Bez boje.
Přijala jsem klidně pravdu mého mladšího syna, když řekl: "Celý život jen zachraňuješ nějaký trosky".  Díky němu jsem pocítila klidně, že strach, vztek a možná nenávist všech těch, pro které jsou nejvyšší hodnotou lidského života peníze a růst jejich moci k ovládání druhých, už mě nijak nezneklidňuje, protože se už dávno nebojím smrti. 
Byl to podobný pocit mé nové svobody a úplné odevzdanosti k nejisté Vis maior, něco jako že práci pro druhé "v režimu" mám hotovu, a tak teď už můžu žít i pracovat po svém. 
Začala jsem čistku na pracovním stole, jistě to znáte, když "své" věci dlouhodobě odkládáte na pak, protože nejprve pracujete pro druhé. Vyhodila jsem účetního, podala jsem trestní oznámení na na mé střeše nekale podnikajícího podvodníka, místo liknavého místního úřadu jsem samovolně rozšířila příjezdovou účelovou komunikaci...Všechno ve mně i okolo se den ode dne rozjasňovalo sluneční září, cítila jsem, že jsem všude, prvně v životě jsem si dovolila u prosluněného francouzského okna celý den jen tak proležet, popíjet laskominy a zhltnout tři filmy. 
A tak se mi zas ozvalo tupé levé stehno.

6) Stále bydlím v centru Prahy i když s mou milovanou dobrmankou Bibinou jsem tam minimálně. S bodavým probuzením levého stehna jsem začala napadat na nohu, jako by se mi někde kolem kyčle až k sakrálnímu trojúhelníku skřípnul nerv. No jasně "hexen šus" je v překladu čarodějnická střela, pomyslela jsem si psychosomaticky, takže k sebeuzdravení stačí ten zvenčí střelený jed v sobě dál nezadržovat (zadržuji, abych se navenek vyhnula  konfliktům), stačí ho uvolnit a propustit do éteru... Jenže v noze mě bodalo čím dál víc, takhle uvolňování hexen šusu nefungovalo. To je vždycky zpráva z Vesmíru, že info nemoci a bolesti zmizí, až  když správně pokorně poznám, proč tu nemoc byla a poděkuji za ni... 
Do Prahy jsem ale musela. 
Moje strážkyně Bibina je nezkrotitelně šťastná, rychlá a tvrdě silná, zatím, sotva roční, mně stále dává najevo, že bych měla pochopit, že mezi predátory je vůdcem vždycky ten tvrdší a rychlejší (podobně jako mě marně učí naše Jana). Parkuju v Praze naproti domu (viz. Foto), odnáším nějaké věci z auta do bytu, Bibi zůstává rozvalená ve vyhřátém autě na luxus polštáři na zadním sedadle, "načatou" nohu si od ní dorazit nenechám. 
Vracím se za cca 7 minut. V autě ticho, Bibi jen spokojeně kouká, že se dočkala, možná mně právě promíjí... Než nasednu za volant, přímo proti mě se otevírá okno (viz Foto), zahlédnu jen odhrnutí špinavé záclony, na jednom místě krátce proříznuté (to by naše máma nepřežila :D), vykoukne bledá světlovlasá trochu opuchlá "slečna" neurčitého věku a křikne na mě:
"Ten pejsek tady hodně plakal!" 
Mně se chce vyprsknout smíchy, vidím v ní jasný prototyp osoby  zhypnotizované pro poslušný přechod do transhumanismu. 
"Jaký pejsek? Myslíte můj dobrman v autě?" ptám se ráda klidně a zdvořile. 
Ona neskrývá údiv, že se jí nebojím, že se ani nestydím, ani nepadám na kolena, to je u těch úspěšně zhypnotizovaných už typické. Oni přece vědí, že "všichni chceme být hodní a poslušní, abychom v nepovedeném Stvoření mohli vymýtit to ošklivé zlo"! 
"No plakal tady hodně dlouho! Vám to opravdu nevadí, takhle se chovat ke svému zvířeti?" pustila se do mě. 
To je, jako když na mě (podobně zhypnotizovaný) nerudný soused Habenicht potřebuje bezdůvodně pokřikovat, že asi neumím couvat, a mně se nechce ukazovat mezinárodní řidičský průkaz a sdělovat, že jsem zcestovala všechny světadíly světa a za volantem jsem najezdila víc než 1 milion kilometrů. Stejně se mi teď nechce téhle osobě v okně přibližovat poznání, že pes je zvíře domestikované pro službu (dobrman je strážce) a tak je mou věcí, že mu odmítám říkat pejsek, dávat mu kabátek a brát si ho do postele, tím spíš, že v naší rodině dobrmani stráží (i mě) ve 3. generaci lidí a tahle Bibina, jako rozcapené štěně, přišla ke mně po moudré hlídací Andulce, která šťastná (taky mou péčí) všechny své sourozence přežila u mě o víc než 4 roky, ačkoliv byla nejmenší a vyvržená poslední.
"Takže chcete vychovávat mě?" zeptala jsem se ještě klidně, stále s vážnou tváří.
Slečna zezelenala:
"No to né, ale ten pejsek tady nebyl šťastnej!" 
Zaradovala jsem se a mohla jsem se upřímně usmát: 
"Tak už vám konečně rozumím! Tak pojďte, já vám ho dám! Byl dost drahej, ale jestli bude u vás šťastnější, dám vám ho ráda, pojďte." 
" Vy nejste normální " vyhrkla slečna plaše a rychle se skryla za špinavou záclonu a zavřela okno:  

Klidná a radostná jsem se rozjela domů do hor, Bibina šťastně usnula, ještě jsme nebyli ani na Čerňáku.  
Myslela jsem si dosud, že nechci být v Praze hlavně kvůli psovi, dokud se nepodřídí mojí výchově. Jako silné štěně nezvyklá na vodítko mě v pražském parku několikrát pouhým svým výskokem za letícím holubem strhla k zemi. Každý pes je jiný, tvrzení některých veterinářů, že každý pes od narození jen zrcadlí svého pána, je nesmysl popírající genetické vazby i plemenné knihy. 
Teprve teď připouštím, že nechci být v Praze nejen kvůli psovi, ale už také kvůli lidem, že už nemám žádnou potřebu plýtvat svou radostnou energií na hádanice se zhypnotizovanými jedinci. Přece jsem celý život jen  zachraňovala nějaké trosky...

7) Za pár dnů už jsem musela tušit, že skříplé levé stehno se mi bolestivě ozvalo proto, že ráda OBRACÍM SMĚR SVÉ POZORNOSTI ZVENČÍ DOVNITŘ, tedy když se nehodlám podřizovat zvenčí hypnotizaci mocných (ani psovi), je už čas k dočištění toho nejniternějšího, dočištění důsledků mého porodu uvnitř sebe.
Numerologové tuší, co můžou přinášet hned čtyři jedničky, jestli bolest hluboce v sobě prožiju a tak poznám, že láska k dítěti, ať už se chová jakkoliv, je ve mně stále stejná. Přece jsem celý život dřela jen proto, aby oni, až budou velcí, byli šťastní. Přece od dětství vím, že je lepší být, než jen mít. 

8) A protože ti opravdu nahoře musí svoje vibrace a rezonance velmi zpomalit, abychom byli my tady dole na Zemi schopni jejich zprávy aspoň někdy vnímat, zkrátka nemají to s námi lehké, pro jistotu, abych třeba neklopýtla, přesně v ten den se mi přímo k srdci ozval jeden přítel a jako v zrcadle mi řekl, že má potíže s levou nohou, takže "musí" trochu zpomalit... To asi aby ho "oni" pozemští  taky nezhypnotizovali, když vypadá, že i on je z těch, kteří se na Zemi nebojí a tak snadno se nedají. Má totiž také čtyři jedničky.****

Už si rozumíme, že každý člověk může nalézt skutečnou PRAVDU jen v hlubokém nitru sebe samého, ve svém MÉDIU?
Jedinečně autenticky jako AUTOR svého života? Odvážně pokornou odevzdaností své pozornosti zvenčí z povýšené hlavy dolů dovnitř ke svému citu lidskosti?
Vnímáte tedy absolutní synchronicitu všeho i ve svých životech a snad také i v propojení "mých" bodů 1),2),3),4),5),6),7),8) ? 
Děkuji srdečně všem.