Svobodně s muslimem? Válka spravedlivá? Nemožné, okusila jsem.

Pánové (já jim říkám laskavě chytrouši), kteří nechtějí vnímat, jak jejich strach ovládá i jejich myšlenky, mi pod koment dali nevyžádanou radu: Běžte k teroristům, ale nejdřív si sepište poslední vůli.   

Dovoluju si svobodně vyjadřovat svůj názor a to s jedinou podmínkou - když nejprve cítím ve svém solar plexus smíření, mír a tichou radost jako transcendenci…
Když naopak cítím v solar plexus strach, raději jsem sama, zavřu oči a odevzdám se pádu z povýšené hlavy do tmy břicha… Pak to dost bolí, ale já vydržím, protože už mám vyzkoušeno, co po poznání své bolavé tmy přichází…
Teprve pak mluvím, píšu, ráda jím, tančím a zpívám.
"Tak mám vyzkoušeno, že strach není dobrá emoce, ať už je kohokoliv.
Smysl pro život má jen jako výzva k niternému poznávání sebe.
Protože každá myšlenka (a potažmo čin) je v člověku kontrolována, řízena, hierarchizována a tak ovládána jeho emocemi.
Teprve pak, se strachem v sobě eliminovaným sebepoznáním se můžou ztupit (nejen názorové) hroty protistran; jen tak lze probíhající kolaps naší složité civilizaci projít. Otevřenou komunikací, bez zášti,  nenávisti, beze strachu.
Jsme ta šestá, po pěti civilizacích zaniklých před námi, takže možná stojí za to místo hejtování alespoň pouvažovat, zda místo strachu nechceme raději spolupráci... Děkuji všem."
To jsem napsala k příspěvku pana Hornera, když už se mi podaří sem zavítat, jeho články ráda čtu, obdivuju ho, jak odvážně vytrvale inspiruje čtenáře k vidění jednoty všeho.
A to víte, dravci, kterým je všechno jasné! 
Ti vědí, že je potřeba přitvrdit, hlavně sebe před strachem uzavřít (to oni nevědí, že člověk je elektromagnetické vyzařování, takže když si těžkou emoci zadržují v sobě, že ona nemůže nic jiného, než se somatizovat do nemoci…), oni vědí, že na ty “najivní” a  “okecávače” jako jsem podle nich i já, je třeba patřičně udeřit!
Jasně proto, že nově složitě civilizované lidstvo žijící v nadbytku všeho už nemůže jinak, než hrát hru “Kdo s koho!”, kdo se dřív lekne. Pro ně je jinak život nuda. 
A tak mi pod ten můj slušný komentář pro pana Hornera jeden hnedle odepsal nevyžádanou radu, abych mezi ty teroristy šla a vykládala jim ty své “krásné” řečičky, a že uvidím. A další mi dokonce doporučil, ať si nejdřív obstarám poslední vůli.
Já s nimi soucítím, jsem prostě čistě naivní, pamatuju, jak mi tady potvrdil nedávno jeden velmi moudrý muž - jeho články přímo zbožňuju, že - “naif” původně francouzské podle slavného slovníku "Petit Larousse illustré" z roku 1924 to slovo znamená - přirozený, prostý, bez úskoku či lsti (sans artifice).
V poslední době má slovo naivní prý už peiorativní význam, protože vychytralí civilizovaní chytrouši “vědí”, že naivní není jen prostě čistý, neschopný intrik a lsti, ale je to hlupák, neschopný se bránit. 
Někteří z těch chytroušů mě sice neznají, ale potřebují hejtovat, pro to jsem jim (myslí si) skvělým soustem, aby bylo lze veřejně vnímat, jak oni jsou z těch chytrých nej…
To nevadí, že ještě nevědí, že  válku vždycky rozpoutává jen strach, rozpoutává ji slaboch, protože sám se bojí.   

Tak jsem chytroušům odpověděla:
To se mi chce řehtat nahlas, pane …, jak vychytrale jste se nachytal, řízen svým strachem. Vlastně jste předložil důkaz správnosti mého tvrzení, to nevadí, že naopak Vy svůj koment vnímáte jako pomoc mně.

Totiž ve svém příspěvku - obdivném k panu Hornerovi, že má stále odvahu inspirovat k hledání spravedlivé rovnováhy v každém z nás - jsem nechtěla hned mávat svými zkušenostmi s muslimy, protože jsem intuicí cítila, že tady čekají supi, kteří hned budou chtít kriticky trhat...

A usmívala jsem se už když jsem to psala - a psala "krásně", jak jste mě jízlivě pochválil, ale bez odkazu na mou brutální empirii, protože jsem cítila, že ti "nej" se stejně ozvou.
A jste tu nejen Vy, ale ještě dalších 7 lajků.

Tak přátelé, kdybyste chtěli vědět, jak jsem si já sama (proto si stále říkám Trubka mezi nebem a Zemí) dovolila vyjádřit (jemně, zdvořile a tiše) svůj názor odlišný od onoho muslima Ptaha v arabské Africe, proto jsem pak zažila od muslimů lynč a kdyby mě nenabídla azyl u sebe doma tam provdaná Češka z Karviné, jistě bych už živá nebyla.
Po návratu do Čech jsem si změnila i telefonní číslo.

Pak uplynulo sedm roků, já Trubka jsem si byla už skoro jistá, že jsem islám (pro mě hrůzu šarija) přijala soucitně, jako každé jiné nesvobodné náboženství, jenže mi právě zavolala nějaká asistentka z T-mobile, řekla, že je tam "pán z daleka a má mojí starou vizitku, takže mu dala moje nové telefonní číslo a jestli mně ho může předat..". ... To už bych se tady rozepsala moc.
Všechno jsem do puntíku podle pravdy popsala už před lety v části své knížky "Zpověď advokátky...že všechno je správně?".
To raději nečtěte, možná byste se styděli, jak trapně zní, když si chytrouš myslí, že mně tady poskytl "malou pomoc".
S dalším svým setkáním s muslimem, tentokrát s pyšným "rodilým" Francouzem, který mě oslovil v centru Prahy, kde bydlím, už jsem byla hotová ráz dva.
A dál jen šťastně děkuji nebesům, že jsem přežila i to mezipřistání v Dubai při návratu z New Zealand...
Obletěla jsem celý svět a viděla jsem, že je krásný, a že ho dělají lidé. Jak cítí a potažmo jak myslí. Proto je Vesmír spravedlivý. Děkuji všem.