Hodnotový systém práva?

Možná učivo pro ty odvážnější, kteří doma či na pracovišti nějakou ostrakizaci, šikanu, další ponižování a segregaci už přežili, a pro blaho lidskosti v sobě zužitkovali, takže teď už říkají nahlas: Je třeba změnit systém! 

Jako jeden dosud lidsky cítící mladý právník, jehož příběh z jednání advokátů tenhle článek uzavírá.

Dnes, při pondělku, ráno v krutých mrazech, venku zavaleni sněhem, ale my spokojení v přirozeně hřejivých peřinách, nebo už v pracovně u opravdového ohně v krbu, než nastartujeme práci, koukneme mezi lid na sítě. 

Hned několikrát z různých stran čtu odvážné "Nejde jen o peníze a konzum, jde o skutečné hodnoty...", takže pojďme, "je třeba systém změnit".
 

Jaké potěšení pro mě, když se nejméně tři desetiletí handrkuju s profánními kolegy, že advokát nemůže být jen agresor; a současně proti nim se bráním ezoterikům, kteří "učí", že ze systému je třeba vystoupit, ale na mou otázku "Ale vystoupit kam?" jen mlčí.
A tak obě ty skupiny okamžitě "vědí", že divná jsem já.

Srdce mi teď plesá, poté, co (nerada) vnímám roky, že v naší zemi a nejen v ní, je ono "ius naturale" v právním systému už zjevně nežádoucí, jako by už dávno mělo být zdvořile tiše zapomenuto, protože je třeba se podřídit právu tzv. pozitivnímu. 

Právo pozitivní, to si nemyslete, není pozitivní v původním významu toho slova, nýbrž je to právo odvozené od systému (převážně snad aktuálně platných) psaných právních norem.
Tak si ustaraní pracující lidé pod tíhou zákonů už poslušně zvykli na "profi oprávněnost" doporučení některých právníků odborníků (já je z úst exkolegů také často slyšela) - "...na čisté svědomí se vykašli..., spravedlnost u soudu nehledej..., život je boj..., když nedáš, dostaneš...". Neboli se lidé postupně zcela podřídili proudu politicky a tedy mocensky vládnoucímu státu, vlastně se podřídili státním úředníkům občany placeným. Občané zažívají na vlastní kůži onu základní definici vyučovanou na všech kontinentálních právnických fakultách, že bez ohledu na politické zřízení "Stát je organizované násilí." 
A tak jsme my lidé došli až sem, na hranu, kdy si každý člověk musí vybrat, jestli volí život a podporu jednoty lidskosti v sobě (!), nebo raději pohodlně zvolí kolaps a zmar pro dočasný růst moci jedněch nad druhými.  OSN přece už před lety vydala oficiální zprávu, že "Lidskost mizí na planetě Zemi plošně". 

Tak je už zcela zjevné, že naše složitě vychytralá civilizace kolabuje, přirozeně po pěti civilizacích před námi už zaniklých, jak demonstrují světoznámí vědci.
Jak píšu shora, srdce mi teď plesá, protože skoro  zapomenuté právo "ius naturale" se naléhavě hlásí (nejen tmou, sněhy a mrazy) ke slovu v našich každodenních životech. 

I kdybychom o něm nikdy nečetli ani neslyšeli, všichni ještě živí lidé cítíme, že takové právo přirozené "...znamená právo nepsané, věčné, univerzální a nezávislé na státu, jehož podstatou je obecná rovnost všech lidí, požadavek spravedlnosti a zákaz diskriminovat kteroukoli lidskou osobu...", a to dokonce i podle Wikipedie. 
A tak ti odvážnější, kteří ať už doma, nebo na pracovišti, nějakou ostrakizaci, šikanu, další ponižování a segregaci už přežili, a pro blaho lidskosti v sobě zužitkovali, říkají statečně nahlas: Je třeba změnit systém! 
To znamená změnit způsob myšlení nejprve V SOBĚ, otevřít se a očistit... zrát ke stavu vědomí rovnováhy všeho, k lásce.  Proto NECHME DĚTI MLUVIT, neučme je mlčet! 

Protože po ovoci poznáte je. I ti nejcitlivější rodičové, i když teď ještě slouží kapitálovým penězům a tak se buď druhým na svůj úkor podřizují, nebo, sami už dost ztvrdlí se pokoušejí podřídit druhé i v rodině sobě; všichni dokud jsou v živých tělech, cítí přirozenou vazbu krve.
Vidí se ve svých dětech. 

Vědí, že ani ti nej nej chytrouši vyrobit lidskou krev neumí, přesto napomáhají jejímu prolévání.
Aby si už každý zvolil správné hodnoty v sobě.
A to platí i na těch sítích; hele co mi AI  podsunula hned ráno u toho ohně!

Slibovaný příběh mladého právníka, dosud cítícího:
"Jeden známý má malou dceru (předškolní věk). Byli jsme na jednání a musel odběhnout něco řešit a dceru tam nechal. A jiný kolega začal takové ty řeči, že táta ji tady možná nechá a už se nevrátí. A ta malá holka kolegu ledově klidně zpražila jak popcorn - Máma říká, že táta je spořivý škrt. Táta říká, že mě koupili v obchodě a že jsem byla drahá. Takže mě tady určitě nenechají".
Co říkáte Vy? 
Vidíte sebe ve svých dětech svou půlkou?
Já ano, a plesám, že ani právníci ještě nejsou zcela ztraceni. Stačí změnit systém v sobě... 
… a teď do toho mrazu, nahodile, ale přesně podle ius naturale, vyšlo slunce, záruka zázraku zrození a života.