Poděkování panu Tomáši Gayerovi.

...napsal mi, že se mu moc líbí, jak si dokážu "uchovat elegantní nadhled a převahu nad lidmi, kteří postrádají slušnost, zdvořilost, empatii.".  Tančila bych! 

Po letech jsem se sem na Blog iDnes vrátila, a nelituji. K radosti mě povznášejí např. články pana Tomáše Gayera. K mému poslednímu příspěvku mi tenhle pán napsal, že se mu moc líbí, jak si dokážu "uchovat elegantní nadhled a převahu nad lidmi, kteří postrádají slušnost, zdvořilost, empatii.".  Tančila bych! 
A protože se od nepaměti ví, že mezi lidmi bez agrese sdělená bolest je poloviční, a sdělená radost roste geometrickou řadou, za tu lidskou radost, co tu pan Gayer (věřím, že i na Vás) stále šíří, dovoluju si sdílet  svou odpověď s poděkováním: 
Vážený pane Tomáši Gayere, Váš koment mě těší tím víc, že znám (pro mě top) úroveň Vašich článků. Tak my lidé interakcí poznáváme sami sebe  skrze druhé. Život mě naučil, že když si zachovám čistotu jednoty všeho uvnitř sebe uprostřed, moje tělo se samo přirozeně uzdravuje a tvář se mi samovolně zevnitř usmívá. A ten úsměv zvenčí některé přivádí k nebývalé zuřivosti, jako by mi "svět" dával na výběr, že buď se budu pokrytecky tvářit naštvaně, protože to je normální, nebo budu poučena tlakem druhých lidí, že čistá radost je nepřípustná... 

Tak přesně, jako protipól Vaší lidské noblesní elegance, právě předevčírem jeden z dozorců - vychovatelů v nedaleké věznici, když mě naváděl k obviněnému k úkonu, neopomenul hlasitě vyjádřit svůj "vhled" na mě, že jsem jízlivá a arogantní. Možná skutečně platí, že každý si svou tzv. realitu do svého okolí promítáme svým vědomím sami, jak o tom hovoří jeden profesor kvantové fyziky, ještě nedávno řídící urychlovač částic ve švýcarském CERN. Děkuji Vám srdečně a přeji další neutuchající čistou lidskou radost všem.