Sebepoznávání se průběžně děje. Aktuálně třeba přes IT - TicToc můžeme nahlédnout do Belgie a vidět na veřejnosti blonďatého kluka, donuceného násilím brunet emigrantů padnout na kolena a všem v kruhu kolem sebe líbat nohy...
Že by taková hrůza mohla být užitečná?
Ptáme se, jestli je sebe/poznávání možné jen mentálním podvědomým cestováním v čase? Mimotělesný vhled třeba do rituálů ženské obřízky v některých zemích našeho globálního světa dosud praktikované? Nebo aktuálně třeba přes IT - TikTok můžeme nahlédnout do Belgie a vidět na veřejnosti blonďatého kluka, donuceného násilím brunet emigrantů padnout na kolena a všem v kruhu kolem sebe líbat nohy?
Že by si opravdu realitu do svého okolí každý promítal ze svého vědomí sám, jak říká pan profesor Jan Rak?
Na našich lékařských fakultách se učí, že psychika každého člověka sestává z 5 % vědomí a z 95 % podvědomí.
A zlo, to už se na fakultách příliš neučí, vstupuje do podvědomí člověka teprve po jeho narození na Zemi, protože každý se rodíme poctivý, pravdomluvný a činorodý s touhou po poznání.
Tak se na Zemi po narození do dítěte obtiskují od ostatních lidí z jeho okolí také emocionální programy strachu a bolesti.
Těch se ale nelze trvale efektivně zbavit racionalizací, pseudoadaptací ani jiným vytěsňováním a už vůbec ne jakýmikoliv vychytralými člověkem vymyšlenými programy. Je totiž dáno vesmírnou zákonitostí, že člověk se zušlechťuje jen sebepoznáváním, proto své temnoty potřebuje V SOBĚ POZNAT.
Teprve pak, temnoty (bolesti) v sobě poznané, může v sobě spontánně autenticky přeměnit na světlo, zažít propojení svého solar plexus (nejsložitějšího neurálního pletence lidského těla) s božím paprskem života přicházejícím vždy jen shora z nekonečné tmy. Tak je dáno, že jen opakovaným autentickým NITERNÝM prožitkem přijetí a poznání člověk svou bolest přemění a zužitkuje pro svůj růst. Bez myšlenek. Zkrátka štěstí je uvnitř !
Proto říká vědec:
"Člověk není racionální tvor, nýbrž je emocionální bytostí jen občas schopnou racionálně myslet." To jsou slova prvního profesora lékařské psychologie v ČR, pana Radka Ptáčka.
Zažila jsem teď tohle hluboce intimní vyznání, (podpořené svou empirií s mnoha stovkami klientů za 30 let praxe v pomáhacích profesích) i když jsem to nejbolestivější a tak nejstrašnější sebepoznávání v různých příbězích zažívala už mnohokrát.
Od přirozeného uzdravení plic před cca 35 léty proto už vím, že každému člověku vládne jeho podvědomí, a že každá podvědomá (!) myšlenka má sílu se zhmotnit. Možná proto už nepotřebuji léky.
A tak vím jistě, že ke štěstí (resp. k přirozenému sebeuzdravení) se člověk může dostat jen vyzařováním SVĚTLA své lásky do miliard buněk SVÉHO těla.
Teprve pak může světlo, které z jeho přirozeně sebeuzdraveného těla přetéká, rozdávat druhým. Pamatujete - Miluj bližního svého jako…? Ne víc !
Žádné jen pozitivní myšlení, žádná askeze, žádný dril.
Teprve když má člověk ODVAHU v bolestech rozsvítit tmu v sobě, teprve pozná, že i ďábel je původně jen anděl, který si myslel, že je lepší, než ti druzí, proto vykročil před ostatní a propadl…
Darem i Vašeho sebepoznávání je niterné nalézání vědomí rovnováhy všeho (ano, zvědomění do těch 5 %), autentické poznání, že žádná tma nedokáže zhasnout světlo, ale sebemenší paprsek světla rozsvítí každou tmu.
Proto jsme šestá civilizace po pěti před námi zaniklých, abychom mohli v pozemské dualitě poznat, zda chceme myslet nově, nebo raději zvolíme pohodlnost a zmar. Protože ať chceme, nebo ne, i v dualitě je “nakonec” všechno JEDNO.
Pro probuzení a poznání, že dar života na Zemi je řízen shora a že tam neplatí ono aktuálně na Zemi tak sílící "kdo s koho”, které stále někteří žijící v nadbytku všeho potřebují zažívat… Aktuálně třeba v Belgii šikanou blonďatého kluka, na kolena nuceného násilím… Jak mi napsal jeden přítel - možná to mají za Belgické Kongo…
Co cítíte Vy?
Já už nic, jen si klidně přeju - buď Bůh s námi všemi ať máme odvahu za sebe rozhodovat autenticky, odvážně poctivě a svobodně!
38/11.
