Co chybí ženám?

Poslední rok se setkávám se zajímavým jevem, kdy ženy – vdané ženy, v relativně plodném a zralém věku řeší milenecké vztahy. Na tom by nic nebylo, ale ony řeší vztahy se staršími muži. O dost staršími. Zastavily se snad v čase?

Pořád slýchám a i se s tím setkávám, jak ta si nabrnkla mladšího, jak by druhá nechtěla staršího muže, než je ona sama, většina touží po mladém, šťavnatém a voňavém masíčku. Ano, jsou to ženy zralého věku, které už mají něco za sebou a teď si plní své sny, touhy a představy. Mužů, potažmo chlapců, kteří sní o tom dostat se do náruče zralé a zkušené ženy je hodně, a tak vlastně není problém. Některé opravdu přitahují starší ženy, a některé jejich „starší“ zkušenosti.

Zvláštní však je, že je spousta žen, které léta udržují mimomanželský poměr s mužem, který by jim mohl být spíše otcem. A není to kvůli jejich bohatství či postavení. Je to prostě z pouhé lásky??, kdy se žena do muže zamilovala, anebo tedy navzájem a nějakou dobu to úžasně fungovalo. Jenže přišla stagnace, a to přesně taková, jakou žena pociťovala ve svém manželství a ptá se, co s tím. Neví, jestli ve vztahu setrvat, protože jí vlastně už nic nedává. Milenec se kvůli ní nerozvede, proč by to taky dělal, když je v důchodovém věku, rodina v plném rozpuku a na zahradě mu dávno skotačí vnoučci. Setkal by se tak akorát se zavržením rodiny.

A ona to vlastně ani nechce, aby se kvůli ní rozváděl. Došla do stádia, ve kterém o něj v podstatě už nestojí, ale není si jistá, jestli to chce ukončit, nebo ne, aby náhodou nebyla „sama“. Je ve stádiu, že doma má manžela, vedle kterého žije, venku má milence se kterým nežije, a ani jedna varianta najednou není ta správná. Prázdnota a někdy i zhnusení nad jakýmsi svým zvláštním stylem života se dostavuje celkem automaticky a žena se propadá do své vlastní krize.

Mnohé se mě ptají: „Co teď? Co mám vlastně dělat?“ Cítí strašné prázdno v životě, cítí se osaměle a možná i nepotřebně. Snažím se najít nějakou cestičku a není to lehké. Především se snažím, aby se na sebe a svůj život ty ženy podívaly jinýma očima. Jiným pohledem. Dostat se do životní krize, kdy opravdu netušíte co a jak dál a jen cítíte nicotnost je strašně jednoduché. O to horší je dostat se z toho ven.

Vždycky radím milenecký vztah ukončit. Nejlépe hned. Tam totiž vidím největší úbytek energie. No, pokud si žena chce pořídit pečovatelskou službu pro čerstvé důchodce a starší, proč ne. Ale jinak? A vůbec to není myšleno špatně, či nějak útočně proti starším mužům, to vůbec. Ale starší milenec, který sice má pochopení pro starosti a strasti mladší ženy, nemůže dané ženě dodat tu šťávu a energii, kterou ona nutně potřebuje. To, že jí bude vyprávět o vnoučatech a problémech v rodině, či firmě, to jí ještě více ubere.  Dokáže poskytnout teplo náruče, protože jeho manželka ho už třeba dávno odmítá, ale ono to za čas přestane stačit.

Ženu přestane bavit vymýšlet důvody ke kradmým schůzkám, přestane ji bavit sledovat, kdo sleduje ji, jestli je někdo neviděl, nedej bože se nějak neprozradila sama. Jestli opravdu vymazala všechny zprávy a maily a zahladila všechny stopy. Ženě je kolem čtyřiceti a najednou jí docvakne, co to vlastně dělá. Proč to vlastně dělá? Co jí dává vztah s tak velkým věkovým rozdílem. Co vlastně chtěla, když do toho vlítla ani netušila jak. Dostaví se stejná únava ze vztahu, přesně jako s jejím mužem.

A co s tím? Hledat dalšího? To by byla asi největší hloupost v ten moment. Vytloukání klínu klínem. A taky není třeba nikoho soudit, ukazovat prstem a dělat tytyty. Stát se to může i těm nejzarytějším puritánům. Nikdy neříkej nikdy. A tak je třeba se sebrat dávat svůj život do pořádku. Dát sama sebe do pořádku. Podívat se své duši do očí, podat si ruce a zkusit to znovu a jinak.

Není špatné si uvědomit, proč si našla právě staršího milence, co jí vlastně nahrazoval, co jí dával, co měl takového zvláštního, co neměl v té době její muž? Uměl snad lépe naslouchat? Rozuměl jejím potřebám? Věděl kdy a v jaké situaci přesně použít větu, která povzbudila, anebo uchlácholila? Připadal jí tak dokonalý proti muži, kterého měla denně doma pod nosem? Našla si milence na truc? Důvody jsou různé a každá ho má jiný. Přesto mě překvapilo, kolik moc takových žen je.

Taky je důležité, ba i nutné vyřešit stav doma. Co chci? Co od nynějšího manželství – partnerství očekávám? Hodlám v tom setrvat? Najdu si nového dědu? Ukončím mrtvé manželství, abych mohla začít znovu? Abych mohla nabrat dech a novou energii? A nestojí třeba za to, podívat se na svého muže z jiné stránky? Nezapomněla jsem na to, jaké to bylo dříve fajn a stalo se jen to, že jsme to nechali vyprchat? Nejistím nakonec, že ho ještě stále mám ráda? Anebo zjistím, že podniká úplně ty samé manévry, které jsem podnikala ještě nedávno já sama a ničeho jsem si nevšimla?

Otázek je spousta a ženy by si měly začít na ně popravdě odpovídat. Přestat utíkat před problémy, přestat utíkat samy před sebou. Ano, jsou takové, které prostě milence k životu potřebují, ale v drtivé většině jsou takové, které právě tím mileneckým vztahem před něčím utekly. A najednou přišel čas zastavit, vrátit se zpátky a začít řešit svůj život. Tomu, kdo utíká prostě a jednoduše jednou dojde dech.

A co tedy chybí ženám? Na to by si měla najít odpověď každá sama. Tak jako nejde škatulkovat nevěry a důvody k nim, tak nejde škatulkovat ženy jako takové. Každá je svá, každá je jedinečná, jen to některá o sobě bohužel ještě stále neví.

Já, sama za sebe si myslím, že ženám chybí právě ony samy. To jejich pravé já, jejich podstata bytí, jejich osobnost, sebevědomí, sebedůvěra, sebejistota. Umění ohodnotit sebe samu, umění vážit si sebe sama. Říká se, že ženy jsou slabá stvoření. Opak je pravdou. Ženy jsou tak obrovsky silné bytosti, jen na to někdy zapomínají a nevidí samy sebe v pravém světle.

Tahle má úvaha není nic proti ničemu a nikomu, je to jen takové volné popsání toho, s čím se setkávám a nad čím občas přemýšlím. Ženám toho chybí hodně. A je třeba si uvědomit, že by bylo fajn to hledat nejdříve u sebe samotných. Některé pak i doslova zírají, co všechno objeví…