Sci-fi Miroslava Kalouska

Rozhovor s Miroslavem Kalouskem v Hospodářských novinách ze dne 22. 7. 2011 byl krystalickou ukázkou Kalouskova vidění světa. Ponechme stranou jeho primitivní rozdělování lidí na vzdělanější, úspěšnější, pracovitější a na ty hloupější, méně úspěšné a línější. Ten rozhovor totiž odkryl mnohem více, než si ministr financí asi přál.

Pro Miroslava Kalouska je konsolidace veřejných rozpočtů důležitější než ideologie. Určitě pro většinu lidí líbivé a rozumně znějící prohlášení. Jenže ono to má jedno velké ale. Pro Miroslava Kalouska je konsolidace financí cílem sama o sobě, je to hlavní priorita veškeré jeho politiky. Jenže konsolidace veřejných rozpočtů není cílem sama o sobě, nýbrž nutným prostředkem k tomu, abychom do budoucna zajistili prosperitu a ekonomický růst této země. Až to je tím skutečným cílem ekonomického snažení všech normálních politiků. A jak je to s tou ideologií? Ideologie je u toho velmi důležitá, protože nám např. říká, jakým způsobem a jakými prostředky bude politik chtít postupovat např. při konsolidaci nebo přesněji při snižování veřejného dluhu. Ideologie je rovněž důležitá pro to, abychom mohli kontrolovat své politiky, protože jsme je volili na základě nějakého programu, idejí, chcete-li ideologie. To ovšem ministr financí Kalousek odmítá a proto dokáže míchat hrušky s jablky a jednou být keynesiáncem, podruhé monetaristou, potřetí sociálním konzervativcem, počtvrté libertariánem a popáté tím, kdo do Strakovky půjde se socialistou Paroubkem (Sobotkou) a komunistou Filipem.

Další „nepřesností“ Miroslava Kalouska je tvrzení, že daňovou progresi už máme. Není tomu tak. Přestože nyní existuje rovná sazba 15 %, kvůli výpočtu ze superhrubé mzdy platí většina zaměstnanců až 23% sazbu. Pouze lidé s výrazně nadprůměrnými příjmy platí podstatně nižší sazbu - díky stropům na placení pojistného. Nemáme tedy, jak tvrdí Kalousek, daňovou progresi, ale daňovou degresi (více vydělávající odvádějí v poměru ke zdaňované částce méně, nežli méně vydělávající).

Další „nepřesností“ Miroslava Kalouska je tvrzení, že hlavním problémem veřejných rozpočtů jsou sociální transfery, protože polovina lidí má ze zákona nárok na nějakou sociální dávku. Podle Kalouska je klíčem k prosperitě tedy omezení těchto sociálních transferů. K tomu stačí říct jen několik faktů. V současné době je Česká republika jednou z nejlepších zemí na světě, co se týče kvality sociální sítě (to koneckonců říká sám ministr Drábek). Procento tzv. chudých nebo ohrožených chudobou je jedno z nejnižších v celé EU. Při tom se na celý sociální systém dává přibližně 20 % HDP, z toho jdou zhruba 2/3 na výplatu důchodů a až zbývající část na sociální dávky (kam počítáme také např. ženy na mateřské nebo invalidy). Průměr EU je při tom 27% HDP. Sociální politika ČR, která byla úspěšně realizována od počátku transformace a zajistila po celých dvacet let sociální smír za rozumných nákladů, se dá charakterizovat heslem, aby se nestalo. To znamená, že sociální ochrana byla nastavena preventivně. Koncept, který představuje Kalousek, je opačný. Řídí se heslem, pomůžeme, až se stane. To zní líbivě, určitě to může být výchovnější, ale nikoliv levnější. Protože když někomu odeberete několik stovek ze systému např. státní sociální podpory, neodstraníte tím jeho nedostatek. Takový člověk se pak přesune automaticky do systému hmotné nouze, který je mnohem složitěji administrován a je plně testovaný. Zneužívání dávek se skutečně děje, ale to je důsledkem nedostatečné kontroly a ne preventivního systému sociální ochrany.

Hlavním problémem veřejných rozpočtů není sociální politika (i-když i tam je nutné dělat kroky k co největší racionalizaci a efektivnosti), ale politici typu Miroslava Kalouska, kterým nevadí nezdaněný hazard, kterým nevadí předražené zakázky a kterým nevadí přemrštěné platy a odměny v polostátních a státních společnostech, kam tak rád Miroslav Kalousek dohazoval a dohazuje svoje věrné a zasloužilé.

Marian Jurečka