Poslanec Jaroslav Škárka: nominant na Nobelovu cenu ekonomie :-)

Výkonný místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka ve svém rozhovoru pro deník Právo ze dne 10. března 2011 (http://www.jaroslavskarka.cz/v-mediich/mit-deti-je-svobodne-rozhodnuti-jako-mit-auto) odkryl více, než měl a ukazuje tak pravou tvář Věcí Veřejných. Dopustil se hned několika přešlapů, že nad tím zůstává zdravý rozum stát. Ale možná je to šance, jak díky němu pochopit a vysvětlit současné problémy české společnosti.

Jaroslav Škárka např. na otázku co si myslí o penzijní reformě odpovídá, že je nespokojen s tím, jak ČR má vysoko nastavenou sociální síť, která zbavuje občana odpovědnosti, který se pak spoléhá na stát. Jako příklad uvádí skutečnost, že v naší společnosti žije spousta (!) rodin s mnoha dětmi, které je pak nemohou uživit a živí je pak stát. Potom velmi kreativně srovnává rozhodnutí člověka mít dítě s rozhodnutím pořídit si auto.  

Všimněte si, že pan Škárka vlastně neodpovídá na otázku, ale posuzuje míru sociálního zabezpečení u nás. O různých pohledech a modelech podoby penzijní reformy ani zmínka. Hlavním problémem u penzijní reformy je pro pana Škárku sociální systém a především fakt, že tento systém je pak zneužíván rodiny s mnoha dětmi. Promiňte mi silná slova, ale to je na žalobu.

Počet dětí je klíčový faktor, podle kterého lze posuzovat různé modely důchodové reformy. Jenže pan Škárka argument s počtem dětí používá zcela opačně, než všichni ostatní. V každé moderní společnosti, která řeší současné problémy se stárnutím obyvatelstva, se politická reprezentace (ať je levá nebo pravá) snaží co nejvíce podporovat populační růst obyvatelstva. Protože rodina s více dětmi a pracujícími rodiči, je jediným smysluplným a dlouhodobým řešením současných problémů. Pokud se nebude rodit více dětí, nepomůže ani ten nejlépe investující penzijní fond. Pan Škarka jde na to ovšem zcela obráceně. Rodiny s více dětmi jsou v jeho očích zdrojem problémů.

Všimněte si, že pan Škárka vlastně říká, že lidé, kteří mají více dětí, jsou neodpovědní a sobečtí. Je to zcela pokřivený pohled, který v historii lidského druhu nemá obdoby. Vždyť rozhodnutí mít dítě je rozhodnutím, které vyžaduje odpovědnost a nesobeckost, ba přímo darování se druhému člověku.

Jeho odpovědi jsou pokřivené nejen z hlediska lidského, ale i statistického.

Např. počet rodin, které mají tři a více dětí tvoří pouze několik málo procent všech rodin. Tvoří tedy zcela marginální skupinu. Není tedy pravda, že rodiny s více dětmi jsou zátěží pro tento stát. Je tomu přesně naopak.

Protože statistika je neúprosná, vyplývá z ní, že současným hlavním problémem západních společností nejsou rodiny s více dětmi, ale naopak rodiny, které se svobodně rozhodnou nemít dítě nebo jen jedno. Důvody, které je k tomu vedou, jsou různé a na rozdíl od pana Škárky je nebudu odsuzovat paušálně, jak to dělá on se svým pohledem na rodiny s více dětmi.

Pan Škárka ve své zcela originální teorii šel ovšem ve zmíněném rozhovoru ještě dál. Na otázku redaktora, který ho upozornil, že i pro VV jsou děti budoucí daňoví poplatníci, odpověděl takto: „Ano, ale čím víc dětí, tím, zjednodušeně řečeno, větší potřeba dalších sociálních zařízení, jako jsou školky a školy, což přinese také náklady i větší nezaměstnanost, jelikož v Evropě se pracovní trh spíše zužuje a více zde pracují například cizinci.“

K tomu už nelze nic připsat. Snad jen jediné. Sv. Václave, ochraňuj nás.

Škárkova teorie důchodové reformy a ekonomického růstu v kostce:

-          Reforma důchodového systému znamená ve skutečnosti reformu sociálního systému.

-          Hlavním problémem sociálního systému jsou rodiny s více dětmi.

-          Rodiny s více dětmi jsou neodpovědné a sobecké a jsou příčinou problémů sociálního systému a následně důchodového systému.

-          Čím více dětí, tím více nákladů a větší nezaměstnanost.

-          Udržitelnost důchodového a sociálního systému a udržitelnost ekonomického růstu a zaměstnanosti je tedy závislá na nízké porodnosti. Absolutní zaměstnanost se dosáhne nulovou porodností.

Marian Jurečka