Praktičtí lékaři to nyní nemají lehké....

Práce praktických lékařů je težká a velmi zodpovědná, nyní v době koronaroviru ještě těžší. Medicína po telefonu nebo on-line přes počítač sice brání infekci, práci ale ztěžuje. Přesto se o prakticích tolik nemluví, je to škoda...

České zdravotnictví zažívá těžké časy. Toliko krůček nás dělí od přetížení systému. Úmyslně nemluvím o jeho zhroucení, protože to je naštěstí díky obětavosti takřka všech zúčastněných ještě daleko. Ukazuje se, že nechybí tolik lůžka nebo přístroje, ale hlavně lidské zdro-je. To se týká hlavně kvalifikovaných lékařů a kvalifikovaných zdravotních sester.

Především díky "robustnosti" našeho zdravotního systému jsme schopni zajišťovat postupný a v říjnu strmý nárůst požadavků na lůžkovu péči o Covid-19 pacienty včetně lůžek intenzivní péče. Pomohl k tomu i nadávno zavedený "dispečink" lůžkové péče, kdy lze přesouvat pacienty potřebující lůžkovou péči i mezi jednotlivými kraji. Díky němu a samozřejmě snad i díky mírnému poklesu šíření nemoci v ČR v posledních dnech, asi zatím nedojde k využití tzv. polních nemocnic zřízených armádou v Praze Letňanech a na výstavišti v Brně.

Je ale dobře, že je máme. Je to kus jistoty v situaci, kdy nikdo přesně neví, co bude dál. I ta-dy se ukazuje, že materiální kapacity máme. Problémem je a může ještě ve větší míře být nedostatek odborníků z řad lékarů a sester. Přeci jen se nedají najít na ulici. Ale i to zvládneme. V budoucnu je třeba přistoupit ke změnám ve vzdělávání lékařů i zdravotních sester tak, aby těch plně kvalifikovaných bylo víc. Co to znamená? Zjednodušit systém postgra-duálního vzdělávání lékařů i vzdělávání sester. Není to jen o penězích, ale i o "propustnosti" systému vzdělávání. Lékařské fakulty již přijímají více studentů. Je třeba jim zpřístupnit a zjednodušit postgraduální vzdělávání tak, aby více absolventů českých (či evropských) lékařských fakult dosáhlo na plnou kvalifikaci v některém z oborů a mohlo pracovat samo-statně. Zahraniční absolventi to "nespasí"...

U zdravotních sester a dalších nelékařských zdravotnických profesí je třeba rozšířit množ-ství plně kvalifikovaných všeobecných sester, protože ty jednoznačně chybí a navíc se ukazuje , že z různých důvodů (děti, rodina, atd.) to mají s pracovním zařazením těžší než lékaři/lékařky. O penězích na platy zdravotníků nebo o odměnách pro ně nechci nyní mlu-vit, protože něco se v tom již udělalo a opravdu "kdo má skutečně dost peněz"? Ale rád bych upozornil na těžkou práci praktických lékařů...Sice vesměs nemusí léčit ty nejtěž-ší pacienty, o které pečují v nemocnicích, ale nárůst práce v těchto dnech a týdnech je pro ně enormní. Zvláště těch telefonátů, nebo práce on-line, to vše je sice z hlediska infekce bezpečné (a nelze jinak), ale práci to nikterak neusnadňuje. A přitom odpověd-nost zůstává stejná. A další agenda, tj. různé statistiky, formuláře, výkazy se nezmenši-la, spíše naopak. Skutečně těžká zod-povědná práce. Mysleme i na ně!