Temnotou končící noci kráčí Marie Magdalská, aby vykonala poslední službu člověku, který jí přinášel naději, na rozdíl od většiny ostatních se k ní choval slušně a láskyplně. Ježíš kázal o lásce, odpuštění vzájemné pomoci.
Kázání na 12. 4. 2020
Biblická čtení: Skutky 10, 34 - 43; Koloským 3, 1 - 4; Jan 20, 1 - 18
Temnotou končící noci kráčí Marie Magdalská, aby vykonala poslední službu člověku, který jí přinášel naději, na rozdíl od většiny ostatních se k ní choval slušně a láskyplně. Ježíš kázal o lásce, odpuštění vzájemné pomoci. A takto skončil. Ti lidé, kteří jí opovrhovali, protože ji doprovázela velice špatná pověst, ti lidé, kteří se oháněli morálkou a vírou, ti teď způsobili, že nevinný ušlechtilý člověk byl popraven. Tak jednají lidé, kterým pod rouškou náboženství jde jen o ně samotné.
Ale tělo je pryč. Takže ani tu poslední službu svému mistrovi nemůže prokázat. Učedníci se sice přijdou podívat. Jeden dokonce uvěří ve vzkříšení. Ale Marii se nevěnují. A ta přemožena smutkem a tím, co je pro ni krajním projevem neúcty, propuká v pláč.
Blahoslavení plačící, neboť oni potěšeni budou, říká Pán Ježíš v kázání na hoře. A tak to je i u Marie Magdalské. Ve chvíli, kdy prožívá tu nejhlubší beznaděj, ji Bůh ústy Ježíše oslovuje jménem.
Marie sděluje andělům, že neví, kde je její Pán. A on je najednou s ní. Nepoznala jej, vyznává svoji touhu alespoň to tělo najít. A Ježíš se jí dává poznat. Marie má vyřídit těm učedníkům, kteří se rozutekli, zklamali, že Ježíš žije, byl vzkříšen a bude s Bohem, bude vyvýšen. A Bůh, který jej vzkřísil, bude i jejich Bohem.
Temný čas, kdy se zdá, že vše skončilo a je potřeba jen dokončit potřebné věci. Každý z nás někdy takovéto chvíle prožijeme. Někdy se ocitneme sami jako ta Máří Magdaléna. I když jeden z učedníků uvěřil, že Ježíš byl vzkříšen, přesto tam Marii Magdalskou nechali samotnou plakat. Ale tak jako Marii oslovili andělé, tak je i nás oslovuje ten, který nás nejlépe zná, oslovuje nás jménem.
Tak jako Marie řekla Ježíši, co ji potkalo, co ji trápí, tak to Bohu můžeme říci v modlitbě i my. Lidé někdy nemají uši k slyšení. I já se přistihuji, jak chci lidem, kteří se mnou mluví dát odpověď, o které zjistím později, že byla příliš povrchní, laciná.
Když ale ve chvílích beznaděje voláme k Bohu, často se nám nedostává konkrétní odpovědi. Bůh nám ale chce vždy dosvědčit svoji přítomnost. On se nemění. A příběh o ukřižování a vzkříšení Ježíše z Nazareta nám má říct. „ Neboj se, nepropadej beznaději. I když by se ti mohlo zdát, že zlo, sobectví pokrytectví vítězí, je to pouze dočasné zdání.“
V dnešním čtení jsme četli o tom, že Kristus sedí na pravici Boží. Bůh to je jiné slovo pro skutečnost, pro realitu. A chce se nám tím říci Bůh je takový, jaký se zjevil v Ježíši z Nazareta. Naděje, kterou dává, neklame. Po noci přijde ráno. Marie Magdalská se na úsvitu setkala se vzkříšeným Ježíšem. Ve skutečnosti platí, že smysluplné dobré, to o co máme usilovat je to, co se zjevilo v příběhu života, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta. A může se stát, že se dočasně zdá, že to prohrává.
Do našich životů mohou přijít temné chvíle, kdy jsme sami a to co se chystáme dělat, nám připadá jako formální povinnost ze slušnosti, ohledů či piety.
Ale nakonec můžeme poznat, že jsou tu zdroje radosti, vděčnosti, úžasu. Je to ještě jinak, než jsme si mysleli. Jsou ještě další možnosti, o kterých jsme nevěděli. Cesta může vést dál, je ale potřeba nestát na místě znehybněn zármutkem, beznadějí, zlobou a přesto vše, co se stalo učinit alespoň první krok směrem na cestu, na kterou mě Bůh volá.
Kristus byl vzkříšen, opravdu byl vzkříšen, zdraví se lidé v těchto dnech. Kristus byl vzkříšen, opravdu byl vzkříšen, můžeme si opakovat každého dne. Kdykoli se můžeme setkat s Bohem, který nás oslovuje jménem a chce nám ukázat další možnosti další cesty, po té, co mu řekneme o své bezmoci rezignaci. Potom se může objevit i další cesta, se kterou jsme třeba ani nepočítali. Potom můžeme poznat, že dobro, láska, oběť, odpuštění, to vše je nesmrtelné. Potom i v našem životě se může opakovat něco, co symbolizuje Kristovo vzkříšení.
Bůh je stejný včera, dnes i navěky. Katastrofa Ježíšova ukřižování ukázala to, že je mnohem láskyplnější a mocnější než si lidé mysleli. Tak i nás chvíle temnoty a beznaděje mohou přivést k poznání toho, že Bůh, ve kterého věříme je ještě úžasnější, láskyplnější než jsme doposud tušili.
Amen
