Věčný život žijeme teď

Kázání na 14. 7. 2013 Biblická čtení: Deuteronomium 30,9–14; Koloským 1,1–14; Lukáš 10,25–37 Sestry a bratři, Někdy říkám, když někdo volí příliš komplikovaná řešení – zas jeden, co se řídí zásadou: „ Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě.“ Snahu věci komplikovat kvůli zdání vlastní důležitosti vidíme i v dnešním evangelijním příběhu. Přijde teolog, zákoník a snaží se vést diskusi rádoby na úrovni. Říká: „Co mám činit, abych dosáhl věčného života.“ A tak to často bývá. Lidé často vedou zdánlivě velmi vážné, ve skutečnosti ale bezobsažné diskuse. Dělají to proto, aby unikli skutečné realitě, ve které je potřeba konat věci, které jsou nám třeba nepříjemné. Ježíš si ale na učené diskuse nepotrpí. Zákoníka do reality rychle vrací. Říká mu vlastně: „Je to přece prosté – Miluj Boha a to se projeví tak, že budeš milovat svého bližního.“ No jenže ono to jde zkomplikovat ještě víc. A tak se zákoník snaží dělat ze sebe ještě důležitějšího. Ptá se dál – kdo je můj bližní – komu se mám věnovat abych svoji důstojnost, svůj drahocenný čas nevyplýtval na někoho, kdo si to nezaslouží. A tak Ježíš pokračuje v diskusi. Ale úplně jinak, ne by si to zákoník představoval. Vypráví příběh. Byl přepaden člověk. Nepomohli mu ani kněz, ani levita, ti kteří by měli být příkladem. Zraněného se ujal Samařan, podle tehdejších židů odpadlík, kacíř, někdo, s kým se tehdejší židé nestýkali. A Ježíš se ptá: „ Kdo se zachoval jako bližní?“ A když zákoník odpoví, že Samařan, vyzve ho, aby jednal také tak. Ježíš zákoníkovi a nám všem sděluje – chceš dosáhnout života věčného. Je to prosté. Dělej, co je potřeba. Tím tvoříš něco dobrého, co zůstává, co je věčné. Žij v přítomnosti a dělej teď, co vidíš, že lidé kolem tebe potřebují – pomoct, vyslechnout, poradit. Teď žijeme život věčný. Teď když děláme, co je potřeba. A dá se říci, že jej promarňujeme, pokud se zabýváme nějakými planými spekulacemi. O věčném životě se prostě rozhoduje teď a tady, tím, jak současnost prožijeme. Jeho prožití bude dané, už to nebude možno změnit. Bude to rozhodnuto pro věčnost. Velice oslovující jsou v této souvislosti Ježíšova slova z předchozích veršů evangelia: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.“ Mám tu zkušenost, že prostí lidé, malé děti jsou moc rádi, kdy mohou pomoci, potěšit, udělat někomu radost. Pokud ovšem nejsou traumatizováni dlouhodobým působením zla. „Jdi a jednej také tak“, to je velice prosté. Velice prosté ale ne snadné. Je mnohem snadnější vést diskuse o věčném životě, o teologii, výkladu bible. Lidé hledají pravdu, různé církve a náboženství se spolu sváří kvůli věcem, jejich podstatu třeba ani pořádně neznají. Hádají se o věci, jejichž podstatu zde na zemi nevysledujeme, jsou nad možnosti našeho poznání. Jedinou možností jak ovlivnit věčnost, jak zachránit svůj život je konat teď a tady. A vše ostatní, teologie, zbožnost to nás má naučit žít teď a tady. Teď a tady žijeme věčný život. A modlitba, vztah s Bohem nám mají pomoci, abychom to pochopili. Máme se zbavit všech úzkostí, strachů, komplexů, vracení se ke zranění z minulosti a strachu z budoucnosti, toho co nám brání být bližními lidem kolem nás. Vede nás to k vědomí nezasloužené milosti a lásky. To nám umožní jednat jako bližní s lidmi kolem nás, i když jsou nám všelijak nesympatičtí, nepříjemní. Jeden symbolický výklad tohoto podobenství dosazuje za milosrdného samaritána samotného Krista. V něm se k nám Bůh sklání, k nám všelijak zraněným, padajícím pod vší tím, co nás v životě potkává. Bůh nás bere na ruce a sděluje nám: „ i když si tě ostatní nevšímají, i když tě ignorují ti, kdo by to měli sloužit a selhávají v tom, stejně jako ten kněz a levita, já se tě nezřeknu a pomohu ti. Však i Kristus skončil v tehdejší společnosti jako samařan – heretik odpadlík. Jdi a jednej také tak - nic jiného nemá smysl. Pros Boha, aby ti pomohl zbavit se všeho, co ti v tom brání. Tak se do naší časnosti může vlomit království nebeské Amen