Svatodušní neděle - Poselství letnic.

Kázání na 9. 6. 2019

Svatodušní svátky

biblická čtení: Skutky 2, 1 - 21; Římanům 8, 14 - 17; Jan 14, 8 - 17

Milé sestry, milí bratři,

            Slavíte rádi narozeniny? Tak dnes se jedné takové narozeninové oslavy právě účastníte. Dnes si připomínáme, proč a jak vlastně vznikla církev. Slavíme narozeniny církve. Připomínáme si zvláštní, převratné události. Ze skupinky vystrašených učedníků popraveného potulného rabiho se stali ti, kdo svým učením změnili svět. Rozhádaní ustrašení učedníci, kteří svého mistra za jeho pozemského života nepochopili a všichni jej opustili, najednou jdou do světa a neohroženě, bez ohledu na následky hlásají, že v Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován jak zločinec, v Ježíši z Nazareta, který se setkával s lidmi, se kterým většina ostatních nechtěla nic mít, se zjevil samotný Bůh. Zjevil se v něm Bůh, jehož láska a milost je nad naše představy.

            To první čtení ze skutků apoštolských nám ukazuje jeden ze závažných účinků Ducha svatého. Lidé, kteří jsou z různých národů, mluví různými jazyky, si najednou rozumějí. V tomto líčení je obsažen odkaz na starozákonní příběh o zmatení jazyků. V něm se vypráví o tom, že lidé kvůli své snaze o zviditelnění sama sebe budovali babylonskou věž. Podle onoho příběhu jim Bůh za trest zmátl jazyky, takže si navzájem nerozuměli. A nyní jsou lidé naplněni Duchem svatým, který je naopak duchem lásky a pokory. A hle - lidé si rozumějí. Rozumějí si navzdory tomu, že jsou z různých národů, mluví různými jazyky. Mluví o velikých skutcích Božích. Ano, když si člověk nechá od Boha pročistit oči a srdce k vnímání reality světa kolem sebe, pozná, jak je obdarováván, jak nesamozřejmé a dokonce zázračné je vše kolem něj. To vede k pokoře a vděčnosti a ta následně k jednotě.

Nedávno jsem pochopil jeden důležitý moment zvěsti letnic. Učedníkům tehdy došlo, jak Ježíše naprosto nechápali a jak selhali. A uvědomili si, že přesto je Bůh miluje a přijímá takové, jací jsou. Počítá s nimi. A tento kontrast je tím, co je změnilo. To vyjadřují ony obrazy o vichru, plamenech.

            Ovšem tito lidé jsou za blázny lidem kolem nich. A to vidíme po celé dějiny. Ne že bychom podobně jako lidé o letnicích mluvili najednou cizími jazyky. Ale člověk, který je otevřen působení Ducha svatého, který se prostě otevře působení Božímu ve svém životě, najednou komunikuje se svým okolím jinak jiným jazykem. Změní se jeho jazyk, to jak mluví, ale změní se i jazyk jeho jednání, jeho priority, to, na co se v životě orientuje. A pro své okolí je za blázna.

            Vystihují to i slova samotného Ježíše v dnešním čtení z evangelia podle Jana. Duch svatý je tam nazýván duchem pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože jej nevidí, ani  nezná. To se projevilo i v tom, že toho, kdo byl tímto duchem naplněn, kdo byl s Bohem sjednocen - tedy Ježíše z Nazareta poslali lidé na kříž, nikdo jej za jeho pozemského života nepochopil. A přesto, že to tak dopadlo, byl to právě on, kdo byl Božím synem, v kom se zjevil Bůh, v kom se zjevila pravá podstata lidství.

            Ježíš v evangeliu zaslibuje, že Boží přítomnost v Duchu svatém lidi naučí, za co prosit, tak aby Bůh mohl jejich prosby plnit - tedy aby to bylo v souladu s jeho vůlí. A mám zkušenost s tím, že modlitby za to abychom plnili Boží vůli - tedy dokázali odpouštět, milovat, žili smysluplným životem, takové modlitby Bůh opravdu plní.

Četli jsme zaslíbení, že učedníci budou konat ještě větší skutky než sám Ježíš. Co si pod tím představit? Že budeme uzdravovat, křísit mrtvé? Tady jde o to, že učedníci, vedení Duchem svatým rozšířili evangelium po celém světě.

            Co je ale tím nejúžasnějším je to, co popisuje jak působení Ducha svatého apoštol Pavel v listu Římanům. Duch svatý nám dosvědčuje, že jsme Boží děti. S rodiči mají různí lidé různé zkušenosti. Někdy jsou to spíše zkušenosti traumatizující. Ovšem když se člověk oprostí od svých vlastních představ a předsudků o tom, kdo je Bůh a jaký je, poznává, že Bůh je láska, že je to někdo, kdo má na mysli naše dobro, že nás doprovází všemi problémy a těžkostmi. To je ten nejúžasnější dar, kterým nás obdařuje Duch svatý - nemusíme se bát samoty, nepřijetí, budoucnosti navzdory tomu, že trpíme, máme problémy a jsme jiní a lidé nám to dávají najevo.

            Je nám zaslíbena stálá přítomnost nepodmíněné Boží lásky v Duchu svatém. Ovšem Bůh natolik ctí naši svobodu, že se do našeho života nevměšuje proti naší vůli. A tak nezapomeňme se mu otvírat a jako toho, kdo o nás chce láskyplně pečovat do našeho života zvát.  Amen