Štědrovečerní kázání

Kázání na 24. 12. 2017 - Štědrý večer

Biblická čtení: Izajáš 9, 1.5 – 6; Titovi 2, 11 – 14; Lukáš 2, 1 - 20 

 náš dnešní text patří zřejmě k nejznámějším biblickým oddílům vůbec. Kolika písním, koledám asi dal už námět? Jestlipak všechny ty děti, které zpívají v koledách o Betlému, jesličkách a malém děťátku vědí, o čem zpívají? V kolika křesťanských shromážděních se asi dnes tento oddíl čte?

 Tento text, jak už to v Bibli bývá, není popisnou zprávou. Je mnohem více vyznáním. Evangelista už zde, ve zprávě o Ježíšově narození ukazuje, kým Ježíš vlastně byl, jaký byl jeho vztah ke světu.

 Ježíš už od svého narození na sobě zakusil velkou část utrpení, která trápí tento svět. Narodil se dvěma chudým lidem, tesaři Josefovi a jeho snoubence Marii. Už před narozením mu hrozilo nebezpečí, že Marii, která by se jeho narozením stala svobodnou matkou, přivede do velkých problémů.  Podle Mojžíšova zákona měly být ženy, které se dopustí cizoložství kamenovány.

Mariin snoubenec Josef se musel vypořádat s tím, že jeho snoubenka čeká dítě s někým jiným. V tehdejší patriarchální společnosti to byl ještě větší problém než dnes. On se ale rozhodl spravedlivě. Ne podle zákona, ale podle milosrdenství. Chtěl Marii propustit tajně, nevystavit ji hanbě. A na pokyn něčeho tak prchavého jako sen ji přijal i s dítětem.

A díky tomu, že tito dva lidé přijali dítě, i když jim z toho plynuly mnohé problémy, narodil se Ježíš. Narodil se člověk, který ukázal lidstvu v čem je skutečné lidství. A to je symbolem pro nás. Tam kde se rozhodujeme ne podle našich skutečných nebo domnělých práv a nároků, tem se děje něco nádherného. Tam se děje Bůh, protože Bůh je láska.

Maria a Josef, dva chudí lidé žili v zemi, kde vládla cizí moc. A právě z rozhodnutí cizího mocipána, kterému se usmyslelo, že svoji vládu ještě více upevní, museli Josef s Marií podniknout téměř dvě sta kilometrů dlouhou pouť z Nazaretu do Betléma.

Ježíš se v Betlémě, přecpaném lidmi, kteří se také přijeli zapsat, narodil jako bezdomovec. Krátce po narození mu šlo o život. Nějak nám to neladí s vánoční poezií. Život prostě nebývá poetický.

Podle Lukášova podání se toto vše stalo, aby se naplnilo proroctví o příchodu mesiáše z Betléma. Bůh tak vlastně podle podání evangelia naplňoval své plány a dokázal k tomu využít i záměrů tehdejších mocných. A něco podobného se může dít i v našich životech. Problémy a těžkosti, protivenství ze strany druhých lidí nás s Božím přispěním mohou formovat k dobrému.

 Utrpení provázelo Ježíše už od narození. Však celý jeho život shrnuje apoštolské vyznání jedním slovem – trpěl. My si ono slovo, trpěl, spojujeme s tím, že trpěl pod  pontským Pilátem. Ovšem v apoštolském vyznání se ono slovo může číst samostatně, tedy trpěl jako shrnutí celého jeho života.

Protože Ježíš sám takto trpěl, můžeme vědět, že se Bůh, který se v něm, jak věříme, zjevil, dokáže se solidarizovat s trpícími a utištěnými tohoto světa. Právě k jedné takové skupině lidí míří první zvěst o jeho narození.

Jako první se dozví o jeho narození pastýři. Je to jakýsi odkaz na starozákonní příběhy o pastýřích, Ábelovi, Abrahamovi, Davidovi atd. Pastýři museli vykonávat těžkou práci v noci, v zimě zatímco bohatí majitelé stád si hověli v pohodlí svých domů. Pastýři patřili k těm nejnižším společenským vrstvám. Právě je ale oslovuje anděl, když chce zvěstovat, že se narodil zaslíbený mesiáš. Neoslovuje mocné ani bohaté. Oslovuje chudé, upracované pastýře, kteří mají zrovna noční směnu. Chudým, upracovaným lidem s těžkým údělem zvěstuje: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ Tenkrát to anděl zvěstoval pastýřům. Tito pastýři mohou sloužit jako předobraz všech lidí, kteří se namáhají, vědí o svém těžkém údělu. Proto jsou vnímavý pro poselství o Boží lásce a milosrdenství. Toto slovo platí i pro nás. Slovo „dnes“ na začátku andělova zvěstování dává jeho oznámení nadčasovou platnost. Boží blízkost, zájem o lidi je stejný dnes tak jako tehdy.

 Anděl poukazuje na velmi zvláštní znamení, které má potvrdit pravdivost jeho zvěstování. Znamením o narození spasitele, zachránce lidstva, v kterém sestupuje sám Bůh na tuto zem, mají být jesličky s maličkým dítětem. Jaksi nám to nejde dohromady. Všemocný Bůh a malé dítě, které se narodilo lidem vyhnaným ze svého domova zvůlí mocných. Ale je to tak. Bůh používá jiné prostředky než mi. Toto malé děťátko, které vlastně nemá nic jiného než Boží péči a milost se stane snad nejznámějším člověkem v historii. Pro Boha nejsou žádné poměry natolik nuzné, aby neprosadil svoji vůli, aby tam nepůsobil svojí láskou. Bůh tím, že se ke světu sklání v malém dítěti, dává lidem najevo - nebojte se mne, neublížím vám. Jako dítě nemůže donutit lidi k pozornosti, ovládat je, tak i Bůh nechává na nás, jestliže k němu obrátíme nebo ne. Stává se z lásky k nám v tomto světě jakoby bezbranným, skrytým.

Je však nutné nenechat se odradit nenápadností a chudobou, která většinou doprovází Boží věci. Kdo by si pomyslel, že se stanou počátkem událostí, které natrvalo změnily svět. I dnes Bůh může jednat ve skrytu a nenápadně. Je potřeba naslouchat jeho tichému hlasu, abychom pro jeho konání měli vnímavost. Tak jako Marie, která dokázala říct - staň se mi podle tvé vůle. Tak jako Josef, který nepropustil svou snoubenku, i když byla těhotná s někým jiným a uvěřil snu. Tak jako oni nezahořknout, bojovat a rozvažovat, hledat cestu lásky ve všem, co nás potká. Pastýři, kteří je oné noci navštívili, určitě byli překvapeni, že nepotkali dva nešťastné lidi, kteří si naříkají. Našli určitě dvojici, která se pokojně radovala z nově narozeného dítěte. A tak i my můžeme dojít pokoje navzdory problémům a těžkostem, které nás potkávají.

Pokud toho budeme schopni, může se i v našich životech zračit něco z Boží slávy, a budeme

kolem sebe šířit pokoj, protože Bůh má zalíbení v lidech.

                             Amen