Ne náhodou slavíme Vánoční svátky právě v době zimního slunovratu. Potkal jsem už mnohé lidi, kteří se snažili argumentovat, že se církev snaží takto vytlačit původní pohanské svátky zimního slunovratu.
Kázání na 24. 12. 2015
Biblická čtení:Izajáš 9, 1.5-6; Titovy 2, 11 - 14; Lukáš 2, 1 - 14
Sestry a bratři,
Ne náhodou slavíme Vánoční svátky právě v době zimního slunovratu. Potkal jsem už mnohé lidi, kteří se snažili argumentovat, že se církev snaží takto vytlačit původní pohanské svátky zimního slunovratu. Možná, že tomu tak bylo. Ale to nevadí. V tomto načasování se skrývá hluboká symbolika.
V této době je nejméně světla z celého roku. Vstáváme do tmy a odpoledne bývá velice brzy šero. Je pro nás velice osvěžující, když skrze mlhu a mraky nechvíli vykoukne slunce. Jindy si ho ani nevšímáme. Dokonce před ním utíkáme, když v horkém létě nesnesitelně pálí.
V tomto zimním období cítíme nedostatek světla. Ovšem někdy se nám stane, že se ocitneme v temnotě obrazně. Procházíme nejrůznějšími krizemi. Někdy přicházejí neúspěchy v práci či studiu. Může přijít nemoc. Přicházejí zklamání z lidí kolem nás. Snažíme se někomu pomáhat, budovat vztah, dáváme ze sebe to nejlepší a výsledkem je zranění, zklamání, problémy, odmítnutí. Dotýká se nás svévole lidí nám blízkých, jakož i mocných. A člověk jen musí přijmout, že s tím nic nenadělá.
V mnohém ohledu podobnou situaci zažila i prostá chudá dívka z bezvýznamného Galilejského města Nazaret. Evangelia nám vypravují stručný příběh, který máme spojený s poezií vánoc a jesličkami. Ale ono to nebylo až tak poetické. Maria přisvědčila Boží nabídce. A co bylo výsledkem? Štěstí, zdraví, bohatství? Ale vůbec ne. Jako svobodné matce jí hrozilo nejen zavržení, pohrdání, ale dokonce ukamenování. Naštěstí měl její snoubenec Josef v sobě alespoň tolik lidskosti a moudrosti, že ji chtěl propustit potají. I on nakonec poslechl Božího hlasu, i když to bylo nanejvýš nepravděpodobné a nepochopitelné.
No, a když se mělo dítě narodit, musel si vzpomenout jeden mocipán v Římě, že zjistí, kolik že to vlastně lidí ovládá. Zvůle mocných neznala slitování ani s těhotnými a tak se musel vydat na cestu i s těhotnou Marií. Dítě se narodilo jako bezdomovec, ve chlévě, protože se pro něj nenašlo místo v domě. A aby to nebylo málo, museli rodiče s malým dítětem utíkat pryč kvůli obavám dalšího mocipána ze ztráty moci. Stali se uprchlíky.
Uprchlíci, bezdomci, zvůle mocných. To nám zní povědomě. Jako bych citoval zprávy. Jenže tady se stalo ještě něco jiného. To dítě, které se narodilo jako bezdomovec, které vzápětí pocítilo úděl uprchlíka, se má stát spasitelem, který ukáže lidstvu, to, co je zvěstováno již pastýřům - není se potřeba bát. Bůh má v lidech zalíbení. Jeho láska je silnější než smrt, než jakákoli lidská svévole, nic ji nezastaví. To se ukázalo v životě smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta, i když začal tak jak začal, i když neměl žádnou moc, i když celý život byl doprovázen pronásledováním, nenávistí a nepochopením.
Maria, Josef i samotný Ježíš poslechli Boží povolání, i když to bylo tak nepochopitelné a nepravděpodobné. Čteme o Marii, že vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. O Ježíši se v evangeliu dozvídáme, že o to musel zápasit na modlitbách.
Prostě když Bůh chtěl svoji lásku a milost zjevit lidem, neudělal zázraky, nepřišel s mocí a slávou. Působil v dítěti dvou chudých lidí a jako první přivedl chudé pastýře. Udělal to tak proto, abychom se ho nebáli, abychom si uvědomili, že i v těch nejbídnějších poměrech je stále s námi.
A tak pokud se vám bude zdát, že v životě vás potkává prázdnota a beznaděj, dívejte se kolem sebe. Bůh, který se sklonil k lidstvu v jesličkách to tak dělá podobným způsobem i dnes.Právě tehdy, když nejsme oslněni, nebo můžeme říci oslepeni světly tohoto světa, můžeme vidět světlo Boží lásky, které je jemné, neoslepuje, ukazuje cestu, svítí tak akorát, abychom viděli svět takový jaký ve skutečnosti je.
Potkáváme jej v docela obyčejných věcech - milých setkáních, dobré vůli, radosti i na těch nejprostších místech. Tam kde se lidé v lásce setkávají, tam se děje Bůh. A z malých, zdánlivě nepatrných, bezvýznamných věcí nakonec vyrůstají velké. A velké věci se z malých i skládají
Tak Vám o těchto vánocích přeji vnímavost, a pokud ji nemáte, tak o ni proste.
Amen
