Snímá hřích světa? Ale jak vlastně?

Kázání na 19. 1. 2020

Biblická čtení: Izajáš 49, 3.5 – 6; 1. Korintským 1, 1 – 9; Jan 1, 29 - 42

v kazatelském plánu je na předcházející neděli, první po zjevení Páně, určen oddíl o křtu Páně. V příslušném evangelijním oddíle čteme o tom, jak Ježíš učinil gesto pokory. Zařadil se mezi zástup kajícníků a nechal se od Jana pokřtít. Učinil i to i přes to, že věděl, že je Božím vyvoleným. Dle podání evangelia se k tomuto jeho gestu pokory Bůh přiznal. Evangelista Matouš to vyjadřuje obrazem. Boží Duch sestoupil jako holubice na Ježíše. A obraz doprovází hlas „ Toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil.“

A evangelijní oddíl, určený na druhou neděli po zjevení na tento obraz navazuje. Jan označuje Ježíše jako toho, kdo snímá hřích světa a křtí duchem svatým. Tyto dva pojmy mají velice úzkou souvislost s tím, co ukazuje obraz o Ježíšově křtu.

Křtění duchem má spojitost se snímáním hříchu. Co to znamená ono slovo hřích? Mluví se tady o hříchu v jednotném čísle. Hřích, to je minutí se cílem. Znamená to zaměřit svůj život špatným směrem. V podání biblických příběhů jde hlavně o hledání uspokojení v nevhodných zdrojích. Myslíme si, že musíme něco získat, dosáhnout, vydělat. A až potom budeme šťastní, potom teprve někým budeme. A do těchto představ přichází Ježíš. On toto špatné směřování, tento hřích snímá. Předpokladem k tomu, aby to mohl učinit, je to, že sám ví, kým je. Je milovaným Božím synem. Proto, že ví, kým je, ví, že život je nezasloužený dar, může svůj život dát. A tak ten jeho život nepřijde nazmar. A nám chce sdělit – Nebojte se, nestrachujte se. Radujte se z toho, že jste milované Boží děti. Někým jste, bez toho, aby jste se snažili někým být. Byli jste obdarováni milostí za milostí. Sám život je veliký dar. Byl vám darován, aby jste sami obdarovávali.

Z poznání této skutečnosti plyne to, co je zde nazváno křtění duchem. To je podstatou zvěsti letnic. Tehdy Ježíšovi učedníci poznali jeden nebetyčný kontrast. Oni Ježíše vůbec nepochopili. Když jim říkal, že bude trpět, hádali se, kdo z nich je největší. Chtěli být ministry v jeho vládě. Potom Ježíše opustili, zapřeli. Ano učedníci naprosto selhali. Padesát dní po velikonocích jim to naplno došlo, docvaklo. Vždyť my jsme úplně selhali. A považte, Ježíš se na nás nezlobí, odpouští nám, miluje nás. A co víc, on s námi stále počítá! To jsou letnice, to vyjadřuje onen vichr z nebe, plameny. To se v životě člověka křesťana znova a znova opakuje. Znova a znova Bůh vylévá svého ducha. Znova a znova poznáváme onen nebetyčný kontrast. Znova a znova jsme konfrontováni s velikostí svého sobectví, sebestřednosti, malosti a omylnosti. Znova a znova je nám to dáno do kontrastu s poznáním hloubky, velikosti a nepodmíněnosti Boží milosti a lásky. Poznáváme, co vše je nám v životě dáno. A to s člověkem otřese. To z něj sejme onu snahu jít cestou hříchu – tedy sobectví, lpění. Tak onen Beránek Boží snímá hřích světa. Tak nám snímá šupiny z očí, abychom nebyli zaslepeni pozlátkem tohoto světa. Potom nám může být jedno, kým jsem v očích tohoto světa. Nemusí nám vadit, že nenaplňujeme očekávání lidí kolem nás. Naším zdrojem uspokojení, nezávislým na všem je poznání nepodmíněné Boží lásky. Jsme tím velice zahanbeni, jsme tak ale úžasně svobodní.

Ježíš na konci dnešního oddílu na otázku „kde bydlíš“, odpovídá „ pojďte a uvidíte“. Pojďte a uvidíte, jak velikou svobodu vám Kristus vydobyl, když svojí obětí, kterou byl celý jeho život, nám ukázal nevyčerpatelnou, nepodmíněnou Boží lásku. Tak sňal náš hřích, ukázal nám cestu, jak zaměření našeho života vedoucí k závislosti, nesvobodě a zklamání změnit. Pojďte na cestu následování, je to cesta dobrodružná, někdy vede v temnotách. Je to cesta, na které nás velikost Boží lásky znova a znova zbavuje slov.

A nebojte se. Jak píše apoštol Pavel do Korintu:"On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.

"Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“

Amen