Radostná zvěst? Svrhnout ze skály!

Kázání na 27. 1. 2019

 Biblická čtení: Nehemjáš 8, 1 - 3. 5 - 6. 8 - 10;1. Korintským 12, 12 - 31a; Lukáš 4, 14 - 21

biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz

            V dnešním evangelijním oddíle čteme o programovém prohlášení Ježíše Krista. A protože jsme jeho následovníky, tak je toto programové prohlášení vlastně i programem naším.

            Ježíš jej pronáší po té, co se vrací z pouště, kde podstoupil pokušení zjednodušit si svoji cestu, vyhnout se oběti a utrpení, kde raději hladověl, než by se sytil z pochybných zdrojů. To je velice důležité si uvědomit. K opravdu duchovnímu pokroku v životě člověka dochází po té, co je v životě konfrontován se zlem, utrpením, zklamáním. Je mylné se domnívat, že utrpení, těžkostem, zkouškám se vyhneme. Ne, ony jsou v životě pravidlem. Důležité je, že Bůh se nás nezříká a doprovází nás v nich, učí nás, zdokonaluje. Tak i Ježíš začíná své veřejné působení až po té, co projde pokušením, utrpením.

            A jak zní jeho programového prohlášení? Ježíš čte z proroka Izajáše. A to, co čte je něco naprosto pozitivního radostného. Radostná zvěst chudým, propuštění zajatců, uzdravení slepých, propuštění zdeptaných na svobodu. A ještě je tu jeden důležitý moment. Oproti původnímu textu vynechal zmínku o pomstě. Podle Ježíše se tato zaslíbení naplňují právě teď, právě v jeho působení.

A co následovalo po této proklamaci radosti, svobody, odpuštění? Kdybychom četli dál, dozvěděli bychom se, že ho dav chtěl shodit ze skály. Na pochyby o tom, jestli někdo přítomným tak známý jako Ježíš, může něco přinést, totiž Ježíš argumentuje, že si mají jeho krajané, rodáci odvyknout pocitu výlučnosti. Ne Bůh neprovede pomstu. Boží vyvolení, Boží milost patří všem. Boží vyvolení znamená závazek k pokorné službě. To je aktuální dnes, když se hledají nepřátelé, na které bychom mohli vše svést, v boji proti nim se v nenávisti sjednotit.

            Mnohý by si řekl -  no a co s takovýmto poselstvím v dnešní době u nás. Lidé bohatí si řeknou, že jich se to netýká. Patříme k nejbohatším zemím světa. Nejsme přece slepí, nejsme zajatci.

             Ona ta chudoba, kterou tu má Ježíš na mysli, není jen chudobou hmotnou, i když i lidé strádající hmotnou nouzí jsou do tohoto zaslíbení zahrnuti, jsou zde míněni zejména ti, kdo ví o tom, že jim v životě chybí to, co jej činí opravdu bohatým, naplněným - tedy láska, přijetí.  Jsou i lidé bohatí, kteří vědí o své omezenosti - ti jsou tzv. chudí v duchu. Zajatci nejsou jen ti, kdo byli zajati ve válce. Jsme zajatci strachu, nesplnitelných očekávání, módy, neodpuštění, závislostí.

            Co se týče té zmínky o slepých, máme sice více či méně funkční oči. Nevidíme ale všechny zázraky kolem nás. Nevidíme co je důležité, kde je potřeba něco dělat. Býváme zdeptaní neúspěchy, neporozuměním, nepochopením, by dokonce nenávistí.

            Všem, kteří něčím takovým trpí, chce Ježíš vyhlásit léto milostivé. To bylo ve starém zákoně nařízení, podle kterého se měli jednou za čas propustit otroci a prominout dluhy. Ježíš přináší naprosto převratnou zvěst o tom, že Bůh chce ukázat cestu k odpuštění, smíření, pokoji.

            Sestry a bratři, když Ježíš skončil ono čtení, mluvil o tom, že dnes se splnilo ono zaslíbení z knihy proroka Izajáše. Jenže ono slovo dnes má mnohem hlubší význam. Tak jak Boží duch - tedy Boží přítomnost působila v době Ježíše z Nazareta, tak působí i dnes. Proto můžeme směle s radostí přijmout, že ono slovo dnes platí pro dnešek stejně jako pro tehdejší dobu. Stejně jako tehdy i dnes nám Bůh, stvořitel dávat svobodu i od sebe sama, novou naději. Chce, abychom prohlédli. Platí to pro každého. V čtení z první epištoly Korintským čteme o tom, že církev je představována jako tělo Kristovo, kde je každá část důležitá. Tak se nikdo z nás nemusí cítit bezvýznamný, odsunutý.

Co je důležité, abych na závěr zdůraznil, jde tady o radost. Zbožnost je synonymem vážnosti, posmutnělosti. Ale i v Nehemjášovi čteme o tom, že lid se měl, přesto, že byl usvědčován z hříchů radovat. Ono je to tak, že když si je někdo vědom, co se ho v životě snaží zmocnit, je to počátek cesty k tomu, aby to nad ním ztratilo moc. Tak i vy vězte, že jedním z hlavních cílů je radostná vděčnost a svoboda.

 Amen