Pokus o novoroční kázání

Kázání na 1. 1. 2016

Biblická čtení: Skutky 4, 8 - 12; Filipským 2, 5 - 13; Lukáš 2, 15 - 21

Sestry a bratři,

Tak Vás všechny vítám v novém roce. Znamená nový rok něco nového? Není to jenom umělá hranice, kterou si lidé nastavili, aby si mohli říci, tak, teď od nového roku, měsíce, dne, kvartálu to bude jinak. Ono to nakonec, do důsledku vzato může být tak, že každý nový den, či každý nový okamžik může znamenat nový začátek. Apoštol Pavel praví: Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

            Je to právě Boží přítomnost v našem životě, která nám umožňuje žít každý okamžik života nově. Dar modlitby nám umožňuje netrápit se tím, co se stalo, vyrovnat se s tím. Nemusíme se bát toho, co nás může v budoucnosti potkat. Obavy stejně nic nevyřeší. Můžeme vědět, že ten, kdo nás stvořil, nás bude v budoucnosti svojí láskou a milostí doprovázet. Přemýšlet nad tím, co by se mohlo stát, nám omezuje možnosti si co nejlépe užít přítomnou chvíli a tak se co nejlépe na budoucnost připravit.

            A když stojíme na začátku nového roku, tak nám do něj jako program, programové prohlášení, do začátku roku, i do začátku každé další chvíle našeho života zní vyznání apoštola Petra z dnešního prvního čtení: „ V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“

             To zní jako vyhlášení naprosté exkluzivity, výlučnosti křesťanství, těch, kdo se hlásí k Ježíši Kristu, jako k svému osobnímu spasiteli. Ale ono to tak jednoduché není. Nejde tady o zastávání nějaké teologie, o příslušnost k nějaké organizaci.

Jméno, to v Bibli znamená program. A když mluvíme o jménu Ježíš, tak vlastně mluvíme o tom, co vyplývá s Božího sebezjevení v Ježíši z Nazareta. To je pro nás tím smysluplným programem do každodenního zápasu o smysluplnost našeho žití, tady o naše spasení.

A jaký je ten program. Na to nám v epištole filipským velice dobře odpovídá apoštol Pavel. Chcete se nechat Bohem vést, sjednotit svůj život s ním, zachránit svůj život, co nejlépe využít, to, co je Vám dáno? Tak potom, nechť je u Vás stejné smýšlení jako v Kristu - jeho rovnost k Bohu spočívala v tom, že na sebe vzal způsob služebníka, zmařil sám sebe. Stal se jedním z lidí. Stal se jedním z lidí, zařadil se po bok ubohým, opomíjeným pronásledovaným. Kritizoval ty, co si o sobě mysleli, že mají něco navíc oproti ostatním, stavěl se proti těm, kdo si o sobě mysleli, že jsou majiteli pravdy.

            To je vidět i v okolnostech jeho narození - ve chlévě. První, kdo ho navštíví, jsou chudí pastýři, nádeníci. Co kdyby první, kdo se přišel podívat na vaše právě narozené dítě, nebo vnouče byli nějací zaprášení Ukrajinci někde ze stavby?

  Ježíš prostě žil tam, kde byl postaven, už od počátku mezi těmi, kdo byli opomíjení, odstrkovaní, kterých se ostatní stranili. Kdykoli někomu pomohl, tak to bylo dosti výrazné porušení tehdejších náboženských a společenských předpisů. S takovými lidmi byl, takové doprovázel. To ho stálo život, kvůli tomu získal pověst buřiče a byl popraven. I Petr říká zvláštní věc - je vyšetřován, protože učinil dobrodiní nemocnému člověku. A nemyslete si, že s námi to bude jiné.

            Je to natolik odlišné od toho co vyznává svět kolem nás. Vydat se po této cestě vyžaduje rozvažování, v srdci, tak jak to čteme o Marii. A Pavel píše, abychom s bázní a třesením uváděli ve skutek své spasení  - abychom se tato měřítka a hodnoty, jakkoli se to zdá nepravděpodobné snažili uvádět do svého života.

             Tak bude Bůh s námi - Bůh, který je, jak naznačuje Ježíšovo jméno sám spasením, záchranou.

 Sestra a bratři, když to shrneme, není jiné cesty smysluplnému život, než v otevřenosti srdce pro Boha a bližní, v nichž se s Bohem setkáváme, žít v tam, kde jsme postaveni nezavírat oči před bídou utrpením, které potkáváme, ve vědomí vděčnosti za vše, co jsme dostali. To je náplní toho, co znamená žít životem ve jméně Ježíšově. Tak budeme Krista lidem kolem nás přinášet, přítomnost Boha zjeveného v Kristu lidem kolem nás zpřítomňovat.

Amen