Odvádíte výnosy včas a správně?

Kázání na 8. 10. 2017

Biblická čtení: Izajáš 5, 1 - 7; Filipským 3, 4 - 14; Matouš 21, 33 - 46

biblická čtení si můžete přečíst zde: www.biblenet.cz

            v dnešních čteních, tedy hlavně ve starozákonním a evangelijním se mluví o vinici, se kterou má její majitel spoustu problémů. Ve starozákonním čtení z proroka Izajáše vinice nevydává plody. V evangelijním oddíle nájemci týrají a zabíjejí majitelovy posly a nakonec dokonce jeho syna. Ze souvislosti je patrné, že tomto případě, v době vzniku evangelia, jsou míněni Izraelci. A vinicí Izraelský národ, Izraelské společenství víry.

            Hospodinovi proroci často vytýkali Izraeli, že u nich bezpráví, útlak, svévole, modlářství a sobectví. Byli proto pronásledováni a zabíjeni. Zabit byl i Pán Ježíš.

             V obou případech zní varování. U Izajáše to, že vinice zanikne. V evangeliu bude vinice zbavena zlých správců.

            Tato varováním splnila. Izraelské království bylo dobyto. Národ šel v převážné většině do zajetí. I v novozákonní době došlo k vyhnání židů po Bar Kochbově povstání. Ale mluví se tady o židech jako takových? Je potřeba si uvědomit, že varování není míněno jen na určitou jednu skupinu lidí.

            Vinicí můžeme být míněna církev, společenství víry. Můžeme to ale vztáhnout obecně i na vše, co nám bylo z Boží milosti dáno. Prostě tu může být míněn život se vším všudy, vztahy, rodina. Vinice, která nerodí, je zrušena. Ti, kdo špatně spravují co jim bylo dáno jsou pohnáni k odpovědnosti, ponesou důsledky svých činů ve svých životech, vztazích..

            Jaké plody jsou zde míněny? Pokud je vinicí míněna rodina, nebo obecně mezilidské společenství, pak tímto plodem je určitě láska. Lidské společenství má být zázemím, místem, kde jedni druhých břemena neseme. Můžeme tu jmenovat i ono ovoce Ducha svatého - pokoj, lásku, tichost, skromnost, sebeovládání. Pokud tomu tak není, není to tak, že by Bůh zasáhl a společenství zničil. Společenství samo zanikne. Nedávno jsem četl zajímavou myšlenku. Veliký středověký teolog Tomáš Akvinský došel ve svých myšlenkách až tak daleko, že se odvážil říci: „ Bůh je vztah.“ Ano Bůh je láska. A v lidském životě jedná tehdy, když lidé mezi sebou usilují o lásku. Pokud ne, Bůh jim nepomáhá. Společenství se rozpadá.

 A jak je to s tou vinicí, kde vinaři neodvádějí smluvený díl úrody? Jak se to vztahuje na náš  každodenní život? Není to tak, že by nás Bůh potrestal za to, že nežijeme tak, jak bychom měly. Ani nejde o to, že by nás Bůh trestal, za to, že se nemodlíme a nechodíme na bohoslužby. Ono je to tak, že život máme od Boha. Výnos, z té vinice, kterou jsou naše životy, Bůh požaduje. Ale vyžaduje jej určitou zvláštní formou. Vše co máme, je totiž určeno ke službě našim bližním. V nich se podle podobenství o posledním soudu z Matoušova evangelia, setkáváme s Bohem samotným. A veškerá bohoslužba, zbožnost je pouze přípravou, prostředkem k tomu abychom smysluplně pěstovali vztahy s našimi bližními a zvláště s těmi, kteří jsou nám nepříjemní a ubližují nám.

            Toto svým životem ztělesnil a naplnil Ježíš Kristus. To jak byl odmítnut, ukazuje na to, jak jsou v lidských dějinách odmítány láska služba, oběť, porozumění. Vinaři neodváděli výnos v určený čas. Pokud my tehdy, kdy je to potřeba, neděláme to co je potřeba, pro toho, kdo to potřebuje, potom se naše společenství, rodiny, vše co máme, rozpadá.

            Sestry a bratři, chcete předejít tomu, aby se něco takového dělo i ve vašich životech? Vezměte si příklad ze slov Apoštola Pavla. Pokládá za ztrátu, za nic, doslova za odpad, lejna vše čím je. Co považuje za jediné důležité je poznání Boha, tedy reality, podstaty života v Kristu - tedy hlavně to, že záleží především na našem životě pro druhé. Pavel bere na sebe podobu jeho smrti - obětuje svůj život pro své bližní a tak dosahuje zmrtvýchvstání.

            A tak je to i u nás.Pokud vinice -naše životy, vše co nám bylo dáno nevydávají plody  - láskyplnou nezištnou služby druhým, zanikají. Pokud ano, jsou rozmnoženy, jsou věčné.

 Amen