O posedlosti.

Kázání na 23. 6. 2019

Biblická čtení:Izajáš 65, 1 - 9; Galatským 3, 23 - 29; Lukáš 8, 26 - 39

            V dnešním evangelijním oddíle čteme o posedlém člověku. To je leckdy oblíbené téma - posedlost, démoni. Často se mě lidé, kteří berou víru a náboženství jen jakousi zajímavost,  na toto téma ptají. Někomu to připadá jako téma z nějakých pohádek. S dnešní moderní dobou to přece nemá nic společného.

            Nechci se tady pouštět do nějakého výkladu démonologie. Pokud je však Bůh, potom existují i síly opačné. Zlo v nás a kolem nás je ještě mnohem hlubší a nebezpečnější než si myslíme.

            Posedlost. To nám zní jako ze středověku. Co dnes s tím? Jsou dnes lidé posedlí démonskými silami? Ale nemusíme hned hledat paralely s filmy se satanskou démonskou tématikou. Stačí se podívat na všední život kolem nás.

            Kolik kolem nás je něčím posedlých. Jsme doslova vyzýváni k posedlostem. Jsou v nás záměrně vyvolávány. Lidé jsou dnes posedlí módou. Jsou posedlí sledováním tzv. celebrit. Děti jsou posedlé hraním počítačových her. Dospělý jsou posedlí bohatstvím, novými věcmi, sexem.

            Politici jsou posedlí mocí. Vidíme v médiích případů lidí, kterým v podstatě nic neschází. Mají postavení, bohatství, rodinu, vzdělání. Ale jsou posedlí tím, že chtějí stále víc a víc. A tak nakonec ztratí vše, skončí sami, nemocní nebo ve vězení.

            Kolik lidí posedlost domnělou nebo skutečnou vinou, výčitkami, honbou za dalšími a dalšími zážitky dovedla k psychickým poruchám, závislostem na alkoholu, drogách, hracích automatech.

            Můžeme mít dnes cokoli, prakticky kdykoli a tak jsme spoutáni, posedlí. Pořád nás něco žene dál, rychleji, zběsileji. Německý kazatel, evangelista a bojovník proti nacismu, Wilhelm Busch to znázornil obrazem. Jsme jako koně v cirkusové manéži. Někdo nás neustále honí dokola a straší nás následky toho, co by se stalo, kdybychom se zastavili.

 Ten posedlý člověk pobíhal po krajině a nic ho nemohlo spoutat. Neklid, obavy, starosti zneklidňují, ženou i nás.

Když se setkal s Ježíšem, vedlo ho to k odporu. Co je ti do mě. Onen člověk se nechtěl podívat sám na sebe. Je v nás tolik věcí, které si nechceme přiznat, kterých se bojíme. A to vše, kolem nás, co se nás snaží spoutat, využít ke svým cílům se brání tomu, aby to bylo nazýváno pravými jmény.

            Ta reakce onoho posedlého a údiv a strach lidí kolem je typickou reakcí světa kolem nás. Strach podívat se pravdě do očí, vidět sami sebe takový jací jsme. Bojíme se, že přijdeme o všechny zdánlivé jistoty.

Proto lidé v oné pohanské krajině prosí Ježíše, aby odešel. Proto se nedivme, že ti, kdo budou chtít opravdu následovat evangelium, budou chtít být naplněni duchem svatým, se budou setkávat s nepochopením a odmítnutím.

             A ti, kdo jsou osvobozeni od lpění na všech těch zbytečných věcech, kdo najdou klid, ti jsou stejně jako muž uzdravený ze své posedlosti zdrojem údivu a také znepokojení.

       V tomto světě Kristovo evangelium přináší svobodu, osvobození do toho všeho, co se nás chce zmocnit, spoutat nás. Na straně druhé přináší znepokojení a odpor. Nebojme se naším Pánem nechat osvobozovat, přijděme k němu se svými konflikty a strachy. Nabízí se nám veliká šance být prostředníky milosti osvobození a uzdravení, když skrze naše proměněné bytí, naší přítomnost v tomto světě může Boží láska působit.

 Amen