Nalomenou třtinu nedolomí....

Kázání na 12. 1. 2014 Biblická čtení: Izajáš 42, 1-7; Skutky 10, 34-43; Matouš 3, 13 - 17 Sestry a bratři, O vánocích jsme si připomněli jedinečné Boží sklonění se k člověku. Bůh ukázal tomuto světu svůj charakter, svoji vůli, svoji lásku v příběhu Ježíše Krista. Ježíš Kristus. Ovlivnil někdo dějiny více nežli on? Narodil se dvěma bezdomovcům vyhnaným na cestu zvůlí mocných. Od malička mu šlo o život. Přišel do tohoto světa jako bezmocné dítě bez domova. Provázela ho ale Boží přítomnost. A nyní v jeho příběhu můžeme pokročit dál. Kým se stane? Kým vlastně je? Tuto otázku si církev zodpovídá biblickými oddíly určenými ke čtení v období po svátku Zjevení Páně. Jedním z takových oddílů je i příběh o Ježíšově křtu. Křest stojí na počátku života víry. Je to vyznání. A i v případě Ježíše Krista slouží křest jako vyznání a ukazatel, kým Ježíš je, jaké je jeho poslání. Ježíš přichází k Jordánu v zástupu lidí, kteří poznali svůj hřích. A teď se na znamení odpuštění hříchů nechávají pokřtít od Jana. Ježíš, ačkoli byl bez hříchu, přichází mezi hříšníky. Neodděluje se od nich. Nedává najevo, že je někdo lepší. Ukazuje nám všem, že cesta ke spáse, záchraně života v jeho smysluplnosti vede skrze pokoru. Ježíš prostě není někdo povýšený nad ostatní. Jeho velikost spočívá především v pokorné službě. Stal se služebníkem všech, proto prochází tím co ostatní. Vidíme to i v tom, že respektuje Jana, který byl povolán k určitému úkolu, i když ve srovnání s Janem je Ježíš někdo nesrovnatelně významnější. A to je ukazatel na cestu pro nás. Stát pokorně mezi ostatními. Být mezi nimi svojí láskyplnou přítomností. Tak jako onen služebník z proroctví Izajášova: „Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající.“ A Bůh se k tomuto jeho gestu pokory přiznává. Ježíšovi se dostává krásného svědectví, že si ho Bůh vyvolil. Nebesa se otevřela a Duch svatý sestupuje v podobě holubice. Jak už to v evangeliu bývá, i tento text je plný starozákonních odkazů. Vodou Jordánu kráčeli Izraelci do země zaslíbené, kde měli žít ve svobodě a ctí svého Boha. Holubice nesoucí olivovou ratolest zvěstovala po potopě Noemu nový počátek, smíření. A i zde tomu tak je. Příchod Ježíše Krista znamená pro lidstvo vstup do nové naděje, nových možností. On přináší smíření, mír, pokoj. Jak to vyjadřuje Izajáš. Ten kdo pokorně žije mez lidmi pro ně, ten přináší podobně jako onen služebník prohlédnutí, osvobození. Ano jsou to nádherné věci. Pro člověka je určitě úžasné, když prožije mocné znamení Boží přítomnosti. Ovšem když se podíváme na souvislost, do které je toto vyprávění zasazeno, hned to vidíme poněkud jinak. Líčení Janova kázání předchází zpráva o tom, jak Ježíši šlo o život už jako dítěti. A po nádherném zážitku při křtu následuje pokušení na poušti, kdy Ježíš musí tvrdě bojovat o dodržení podstaty svého povolání. Ježíš se nechal od Jana pokřtít, jako by byl jeden z hříšníků. Jak často říkám, nic lidského mu nebylo cizí. Prošel vším, co zde na zemi prožíváme my všichni. Proto můžeme vědět, že Bůh zjevený v Ježíši Kristu má soucit s námi, s našimi slabostmi. Při křtu, který vykonal Jan, se Ježíši dostalo nádherného Božího ujištění. To pro něj jistě znamenalo posilu do následujících zkoušek a zápasů. My křesťané jsme pokřtěni ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. O podstatě křtu, velikosti Boží milosti a tajemství, která se v něm skrývá, bychom zde mohli mluvit hodiny a hodiny. I pro nás platí, že je to znamení Boží milosti, vyvolení, cesty smíření a pokoje. Traduje se o Martinu Lutherovi, že v zápasech, které v životě prožil, mu pomáhala jedna věta: „Jsem pokřtěn.“ To znamená Bůh je se mnou, neopouští mě. Proto se i my faráři trpělivě snažíme vysvětlit lidem, kteří k nám přicházejí se žádostí o křest, že je nutná určitá příprava, aby pochopily, jaká dobrodiní jim a jejich dětem křest a závazek z něj vyplývající přináší. Sestry a bratři, Ježíši Kristu Bůh zvěstoval, že je jeho milovaný syn. Pro nás všechny, kteří Pána Ježíše přijali jako svého Pána a spasitele platí, že nám byla dána moc stát se milovanými Božími dětmi. Nechť je vám tato zkušenost posilou do všech dní, které nám z Boží milosti ještě budou přidány. Amen