Mám jen to co jsem dal druhým.

Zřeknout se všeho, i sám sebe, svých blízkých? Jde to?Co to znamená? Je cestou zbožnost? A je jiná cesta?

Kázání na 8. 9. 2013 Biblická čtení: Deuteronomium 30,15–20; Filemonovi 1–21; Lukáš 14,25–33 Příslušné biblické oddíly si můžete přečíst na:http://www.biblenet.cz/ Sestry a bratři, opravdu náročná slova zde říká Ježíš svým učedníkům. Chce po nich, aby se pro něj zřekli, doslova, podle řeckého originálu měli v nenávisti vše, co mají, dokonce se to týká i jich samotných. A evangelijní text vyznívá tak, že si mají napřed rozmyslet, jestli toho jsou schopni a až po tom Ježíše následovat. Ekumenický překlad Bible slovy o zřeknutí se dobře vystihuje smysl oné výpovědi o tom, že máme mít v nenávisti. Protože Ježíš ví co jej a jeho učedníky čeká, tedy smrt a pronásledování, vyzývá je k tomu, aby byli ochotni vše opustit, všeho se zříct. Tehdy jim kvůli následování Ježíše docela reálně hrozilo, že je zavrhne jejich rodina, že ztratí své postavení, že budou zabiti. Je ale potřeba připomenout, že to není jen minulost. Toto hrozí křesťanům i dnes. Dnes kvůli svému přesvědčení umírá spousta křesťanů na mnohých místech světa. Takže se zde dozvídáme pokyny pro situaci, kdyby nám hrozilo pronásledování? Ano, ale nejen to. V tomto textu a v doprovodných čteních je obsaženo mnohem aktuálnější a univerzálnější poselství. A to míří do každodenní všednosti každého z nás, bez ohledu na to, jestli nám hrozí pronásledování, nevyhneme se mučednictví, nebo naopak žijeme v časech klidných. Ono i to co se vnějšně jeví jako sebeobětování, mučednictví, může být projevem sebestřednosti a sobectví. To univerzální poselství dnešních biblických oddílů, které míří do každodenního života nejen křesťanů, ale všech lidí, se dá vyjádřit heslem, které je napsáno na bustě arcibiskupa Stojana v kostele sv. Mořice v Kroměříži, tedy v městě, kde sloužím: „ Mám, jen to co jsem dal druhým.“ Musíme si nejprve ujasnit jednu zásadní otázku. Co to znamená následovat Krista, být jeho učedníkem? Chodit do kostela? Modlit se? Ne, toto samotné není ještě následování Krista. Zbožnost sama může mít za cíl sebe sama, vlastní prospěch. Augustýn to pojmenovává jako zakřivení se do sebe sama. Zbožnost, modlitba, četba písma, to vše nám může v následování Krista pomoci. Může nám ukázat, co je jeho podstatou. Můžeme tak načerpat sílu a moudrost. Následování Krista samotné znamená život a jednání po vzoru Ježíše z Nazareta. A v něm nejde jen o následování nějakého učitele moudrosti, o jednu z duchovních cest, o znalosti. Věříme totiž, že v jeho příběhu Bůh ukázal lidem to, v čem spočívá opravdový smysl života, cesta ke skutečné svobodě. To co shrnuje Ježíš slovy nést svůj kříž a jít za ním, to znamená prostě a jednoduše to otřepané a mnohokrát opakované žití pro druhé. „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili“, říká Ježíš. Nesme svůj kříž. Uvědomme si, že jsme smrtelní. Cenné a přínosné je pouze a jenom to, co jsme tu udělali pro své bližní. Toto nechť je nám motivací pro překonávání pokušení ke zlobě, mstě, neodpuštění, sobectví. To je aktuálním poselstvím dnešního starozákonního čtení z páté knihy Mojžíšovi. Nemáme mít jiné Bohy, než Boha, který je láska. Pozor tím, co se staví na místo Boží, můžeme být i my sami. A to může mít velmi nepříjemné následky, podobné těm, před kterými autor oněch slov z přečteného biblického oddílu varuje. Pavel v listu Filemonovi žádá svého přítele tím, že se má ujmout uprchlého otroka o totéž. Zřekni se sám sebe, svého postavení Pána a z otroka učiň svého bratra. Jednat ve prospěch druhých, sloužit, především těm nejbližším, to je tedy zvěstí dnešních biblických oddílů. K tomu nechť je vám zdrojem síly a moudrosti zbožnost. Ne vždy to vidíme u lidí v církvi, že je jejich zbožnost k tomuto vede. V dnešním evangelijním oddíle říká Ježíš svým učedníkům, že když se nedokážou zříct všeho, co mají, nedokážou nést kříž, zřeknout se sebe sama, nemůžou být jeho učedníky. Takže bychom si mohli říct: „Tak, nebudu Ježíšův učedník, budu si pěkně žít a zařídím si život podle sebe.“ To je normální postoj lidí kolem nás. Když mě něco omezuje v mém pohodlí, je mi to nepříjemné, tak se toho zbavím. Ale pozor. Můžeme si vybrat, jestli budeme členy církve, jestli budeme křesťany. Ovšem pokud chceme opravdu žít a nepromarnit svůj život, nepřinášet trápení sobě a lidem kolem sebe, chceme být svobodní lidé, tak prostě není jiná alternativa, není jiná cesta, než kterou nám ukazuje Ježíš Nazareta – zříci se i sám sebe. I zřeknutí se své rodiny, o kterém mluví Ježíš v evangeliu, může v této souvislosti znamenat nechtít druhé ovládat, plést se jim do života, nechat jim svobodu, ať se sami rozhodnou, jak chtějí žít. Ježíš v podobenství mluví o staviteli, který staví věž, vojevůdci který jde do bitvy. Oba musí plánovat, než něco začnou dělat. Tak i my, pokud se stavba našeho života nemá zřítit, pokud svůj život nemáme prohrát, musíme napřed zjistit, jestli to, co děláme, pramení z našeho sobectví nebo ze snahy o prospěch bližních, lásku. A pokud tomu tak není, musíme hledat možnosti a zdroje, jak to změnit. Bůh zjevený v Ježíši z Nazareta je tu vždy, jeho zdroje jsou nevyčerpatelné. Amen