Když se všechno třese a hroutí.

Kázání na 18. 11. 2018

Biblická čtení: Daniel: 12, 1 – 3; Židům 10, 11 – 14.19-25; Marek 13, 1 - 11

            Dnešní neděle je předposlední nedělí církevního roku. A tak i biblické oddíly, které v této době čteme, nám mají připomenout konečnost času, který je nám tady na zemi vyměřen. Jsme upozorňováni také na pomíjivost mnohých věcí kolem nás, na to co je důležité.

            To činí i Ježíš v rozhovoru s jedním učedníkem. Ten se obdivuje nádheře a velikosti Jeruzalémského chrámu. Ježíš mu ale odpoví tím, že vše bude rozmetáno. A když se ho učedníci ptají, co tím myslel, mluví k nim Ježíš o válkách a pronásledování a soudech. Totéž slyšíme i v čtení z knihy Daniel. Autor evangelia tím, že uvádí tato Ježíšova slova, reaguje na události, které se týkaly tehdejších křesťanů. Chrám byl v roce 70 po Kr. opravdu rozbořen. Křesťané čelili tuhému pronásledování jak ze strany Židů, tak i ze strany Římanů.

            V té době žila první církev očekávání brzkého druhého Ježíšova příchodu a nastolení Božího království. Křesťané jsou v těchto válkách, souženích a pronásledování vyzývání k důvěře v Boží přítomnost a vytrvalosti. Jak známo, očekávání brzkého konce světa a nastolení viditelného Božího království se nenaplnila.

            Co ale mi, jak jsme tady shromážděni? Jak máme těmto slovům porozumět? Co z toho vyplývá pro nás osobně. Tak jako v jiných částech zvěsti bible a duchovního života platí i zde, že budoucnost je neznámá. Zvláště věci týkající se toho, co bude ze strany Boží učiněno na konci věků, jsou tajemstvím. Vždy platí, že nejlépe ovlivníme svoji budoucnost a připravíme se na poslední věci, konečné účtování našeho života, když co nejlépe prožijeme svoji současnou chvíli. To je klíčový moment duchovního života a snahy o smysluplný život vůbec. Všechny biblické oddíly a Ježíšova slova, které se zabývají zvěstí o posledních věcech, mají za úkol ne vytvářet nějaké souvislé učení, dávat nám informaci, jak to bude. Jejich účelem je spíše vést nás v naší všednosti, ze které tak rádi utíkáme, k správným pohotovým rozhodnutím.

            Jak už jsem zmínil, očekávání brzkého konce světa se nepotvrdila. My v naší části světa nezažíváme pronásledování kvůli své víře, žijeme v podivuhodně dlouhém období, kdy se přes naši zemi nepřevalila žádná válečná katastrofa. Není to ale vůbec samozřejmé. Média nás ve velké míře informují o probíhajících válečných konfliktech ne až tak daleko od nás. A o mnohých konfliktech, občanských válkách, např. v mnohých afrických zemích ani nevíme. Tak jako byly rozmetány stavby,  ač se zdáli nádherné, pevné, tak i k nám může přijít nestabilita, konflikty.

            Co s tím? Často se na pastoračních návštěvách setkávám s dotazy lidí, jak se dívám na ty problémy s uprchlickou krizí, konflikty, které kolem nás propukají. Ano jsou to závažné problémy, a je potřeba to přiznat. Co je ale největším problémem, je hysterie, kterou v tomto směru vytvářejí média a někteří politici, kteří tím sledují opět jen svůj vlastní prospěch. Většinou na dotazy ohledně těchto problémů říkám, že se máme soustředit především na řešení vlastního života, co nejlepší prožití konkrétní chvíle, budování vztahů s našimi nejbližšími. To je to nejlepší, co můžeme dělat, abychom obstáli ne ve zvratech dějin, ale ve zvratech našeho života. Vše i v našem životě může být rozmetáno, ať už dějinnými okolnostmi, nebo jinak.

V poslední době si stále více a více uvědomuji, že chvíle v našem životě, kdy si uvědomujeme, jak jsou všechny naše jistoty pomíjivé  jsou velice důležité. Skrze toto poznání a poznání nepodstatnosti toho, za čím se ženeme, můžeme totiž poznat, co všechno nám bylo dáno a nejsme si toho vědomi. A tady začíná skutečný duchovní život.

Jednou i my sami pomineme. Avšak tak jako Ježíš v evangeliu vyzývá k tomu, aby ti, kdo jsou předvedeni před soud, neměli starost, protože jim Duch dá, co mají mluvit, tak i my máme mít důvěru, že ten, kdo je věrný nás nám dá, abychom se správně zachovali ve všech situacích našeho života i těch kritických. Jak píše autor epištoly židům: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ A tak udržujte společenství s našim Pánem v modlitbách, i společenství vzájemné, kde jedni druhých břemena neseme. Tak můžeme zvládnout chvíle, kdy se všechny jistoty zatřesou nebo dokonce budou rozmetány.

Amen