Kdo tady vládne - Slavnost Krista krále.

Kázání na 25. 11. 2018

 Biblická čtení: Daniel 7, 9 - 10. 13 - 14; Zjevení 1, 4 - 8; Jan 18, 33 - 37

Sestry a bratři,

dnešní neděle je poslední nedělí církevního roku. Má zvláštní název - Krista krále. Hned nás napadá otázka - Co je to za krále? Kde je vidět jeho moc? Vždyť je kolem nás tolik trápení, tolik mocných zneužívajících svoji moc a nic se neděje. Kde je to jeho království?

       Ano spousta království existovala na této zemi. Byla mocná, veliká. Ovšem dnes o nich nikdo nic moc neví. I v knize Daniel o tom něco čteme. V oddíle, který předchází dnes přečtenému oddílu, čteme o několika zvířatech, příšerách, které vyšli z moře, aby postupně pominuly, zahynuly. Ty příšery představují království, která ovládala tehdejší Izrael od doby pádu Jeruzaléma až po druhé století př. Kristem. Ta království přišla, uplatňovala svou moc a zase zanikla.

            Ovšem potom čteme o tom, že se zjevil sám Hospodin, zde nazývaný věkovitý. Potom přišel někdo jako syn člověka. A tomu byla dána vladařská moc, která nepomíjí. Jako syn člověka sám sebe označoval Ježíš z Nazareta. Čteme tam o tom, že jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.

            Přijmeme li, že existuje Bůh, který stvořil vesmír, který je původcem, nositelem podstatou světa, potom je jasné, že nikdo a nic se mu nemůže postavit. Jak však řešit onen rozpor mezi tím, že je tu všemocný stvořitel, původce a kolem nás je tolik věcí, které jsou bolestné, nesmyslné, tragické. Tady je potřeba umět říci nevím.

            Jednou možnou, částečnou odpovědí je to, o čem nás zpravuje Písmo svaté, Bible. Bůh nechává člověku svobodnou vůli, aby se pro něj rozhodl. Učinil to z veliké lásky. Vždyť láska nenutí druhého, aby jednal podle vlastních představ, nechce vlastnit, dává prostor k rozhodnutí.

            A o této povaze Boží, o tom, že Bůh sám je láska jedinečným způsobem svědčí Boží sebesdělení v Ježíši z Nazareta. Ježíš celým svým životem, smrtí a vzkříšení vydává svědectví pravdě. V něm se nám Bůh sděluje ve své moci, ukazuje svoji skutečnou moc. Všechno co teď budu říkat je jenom lidský nedokonalý obraz, koktání o věcech, které jsou nad naše smýšlení, o věcech nad jejichž hloubkou můžeme doživotně žasnout. Velice mě oslovuje myšlenka, že Bůh je natolik mocný, že nemá potřebu nás přesvědčovat, svoji moc dokazovat. Je natolik mocný, že jediným prostředkem, který si zvolil k tomu, aby nás získal na svoji stranu, je láska. Bibličtí svědkové nám to ukazují na tom, že si Bůh používá ty ubohé, odstrčené, nedokonalé, kteří z lidského hlediska mají nejmíň předpokladů. A aby Bůh učinil svoje nejdokonalejší sebesdělení světu, učiní to v podobě dítěte dvou chudých lidí, kteří jsou vyhnání na cestu zvůlí mocných. A Ježíš sám je popisem toho, co se má rozumět pod slovem člověk, tedy co má být naplněním lidského života. A vzkříšení je potvrzením toho, že to co se v tomto příběhu zjevilo je věčné, je pravda, přetrvá. Je to to nejdůležitější, to věčné, i když problémů, výbuchů zla, je kolem nás dost a dost.

            Bůh nabízí těm, kteří dobrovolně, z radosti a vděčnosti přijmou to, co jim nabízí, že nebudou žít nadarmo, že to co budou dělat, bude přinášet požehnání stále. Kdo toto nabízí? Kolik z těch, kdo se uchází o moc, o naše hlasy ve volbách má na mysli opravdu náš prospěch? Většinou je to tak, že čím líbivěji slibují, tím je to potom ještě horší.

            A i v životech lidí, kteří v Boha nevěří, do kostela nechodí, dojde na konci života  přiznání, že evangelium je pravda a Boží vláda lásky, oběti a vděčnosti se naplňuje, když na jejich pohřbu člověk slyší, nebo mluví o tom, že zesnulí žili podle hodnot, které, vzato do důsledku, jsou obsaženy v evangeliu.

            Ano nakonec člověk stejně zjišťuje, že Boží vláda, tak jek se zjevila v Ježíši z Nazareta je skutečností. Nakonec zjišťujeme, že vítězí láska, služba, oběť. Nakonec ti, kdo podle toho nežili, poznají, jak chybovali. Poznají jak je nesmyslné a zhoubné žít na úkor bližních, ve kterých se, jak vyznáváme, se s Bohem potkáváme.

 Amen